Jeden půvabný večer ve vířivce aneb samota je někdy nezbytná

V názvu jsem možná měla ještě dodat - ten letní (protože na podzim jsou ty večery v naší pergole ještě půvabnější)...

Ve vzduchu je cítit déšť a z ničeho nic se zatáhlo, byli jsme venku a jelikož Riga začala vyšilovat, věděla jsem, že bychom mohli ZASE pěkně zmoknout (už po několikátý tenhle měsíc - a pěkně na kost). Nekontrolovala jsem už ani předpověď na jablku, protože vychází asi tak NIKDY a hnala jsem domů. Celá natěšená, že Maty usnul a já si hupsnu do vířivky. Ovšem než jsme dochvátali, tak se mračna rozpustila a dítě se vzbudilo (dopr...chtěla jsem jenom chvilku klidu, vždyť spal JENOM 20 minut (matka roku) ). Takže jinak - do vířivky sice jdeme, ale v trošku jiném stylu, než bylo v plánu:D.

A taky v jiném pořadí.

Maty si od mala rád počítá účetnictví, a teď už začal i ředitelovat....:D

A Riga zas na každý fotce musí koukat jako když dostala 20 ran holí (přitom má nepříčetnej, šílenej pohled).

Na naší zahradě to začíná vypadat jako na dětském hřišti, Matyáš dostal k narozkám houpačku, pískoviště a malej bazének (nemluvím o autech, kolečku, tatrovce, koloběžce a motorce). Co má u nás ale největší úspěch, je vířivka. Loni ji koupil můj muž a přes své první rozpaky jí mám ráda (pokud koupi zvažujete, tak doporučuju, my ji máme z Mountfieldu). Podnebím kterým Česká republika oplývá, kdy je léto sakra krátké, hodnotím vířivku jako dobrou investici. Ohřát jde až na 40 stupňů - to je bájo! A když nevíříme, slouží jako bazének.


Večeru jsem se samozřejmě dočkala a navíc začíná pršet, někdo mě tam nahoře vyslyšel:-). Když prší, tak se naše jindy hrací a grilovací pergola změní na tu půvabnou, kterou mám nejradši a taky si jí nejradši užívám SAMA. Jen já a kapky deště, které bubnují Soul na střechu pergoly.


Nalévám sklenku vínem a snažím se nepřemýšlet (nejde to, v hlavě mi skotačí spousta myšlenek).
Přemítám nad klidem a nad touhou být chvíli SAMA. Občas potřebuju chvilku, při které se nemusí mluvit, odpovídat a vypadat ani se tvářit normálně. Zkrátka nastavit se do režimu OFF a dělat si co chci. Možná je to sobeckost matek nebo žen všeobecně, ta sobeckost, při které se občas červenáme a vlastně vůbec nemusíme! Není to o sobeckosti, ale touze být chvíli sami. Samota je naplňující a obohacuje nás klidem, alespoň mně ano...


Ráda vyburcuju své svobodomyslné já a trávím s ním čas. Nebo spíš s ní - s tou holkou, která si nepamatuje datumy, nerada přemýšlí nad složitostí věcí a nemá logiku - prostě jí nepotřebuje. Potřebuje mít každej den čistý pyžamo, voňavou deku, teplý ponožky, kočku na klíně (klidně na hlavě), sklenku a talíř něčeho dobrýho a PEACE.


A jak tu tak ležím (se svou duší svobodomyslnou), teď už zachumlaná (jasně že v tý nejvoňavější dece na celým světě), tak mi v myšlenkách vyskakují všechny ty srandy a krásy, který jsem zažila. Můžu si malovat, vybarvovat, číst, psát, civět do blba, poslouchat hudbu, nebo ten střešní Soul - cokoliv. Já se směju nad vzpomínkami, usrkávám ze skleničky a jsem tou nejšťastnější. Vděčná za ten klid a za to, jak je na tom světě krásně a kouzelně. Za to, že na něm můžu být, dýchat vzduch a radovat se z čehokoli mě jen napadne. Za to co mám (myslím na to svoje srdíčko, který si chrupká v postýlce a čeká na něj celej život a celej vesmír). Za lidi, který mám kolem sebe, v srdci a za svou rodinu. V tu chvíli jsem ta nejšťastnější ,,holka''. Právě teď a právě tady, nahá, v dece a ,,SAMA''.


Mějte se hezky a nezapomínejte si občas z večera vykouzlit ten půvabný.

Vaše



















P.S. Vyhledáváte samotu a jak si ji nejradši užíváte? Těším se na vaše komentáře <3.