Před dvěma lety, v 16:05 se stal zázrak (který jsem, ani nevím jak, přežila), zrodil se nový život a tenhle malej uzlíček, kterej mi řiká ,,mamá'', mě už dva roky obohacuje a naprosto naplňuje. Je to LÁSKA.
A jako každý rok se náš dnešní den nesl v duchu oslavy narozenin a v mé hlavě poletovaly myšlenky, které se vracely na porodní sál, před dvěma lety... v jednu chvíli jsem se rozpomněla tak intenzivně, až na mě šly skoro mrákoty.




Nevím jak vám, ale mně se tento způsob jara zdá poněkud podivným, totiž, je to spíš léto. Ale nám to teda neva,  dnešní den jsme si krásně letně užili, nacpali si pupky a užili hodně srandy. Maty byl nadšený! A nejen z dárků  (ačkoli sada nářadí měla vesmírný úspěch).


Po oslavě jsme jeli s Riguš k vodě, aby se trošku ochladila. Je to ovšem bábovka a namočila se jen nepříliš.




Natrhali jsme bezinky a už se chystá šťáva.


Co víc?... Šťastný je, tak hlavně ať je zdraví a čeká nás ještě nespočet dalších bezva dnů. Jsem vděčná, že můžu být mámou takovýho skvělýho (občas pěkně vzteklýho) kluka <3.





Mějte se fajn!

Vaše

Venku prší, možná (snad) začne i bouřka. Celá vyvoněná (vyšňořená) s turbanem na hlavě, ještě s mokrýma vlasama a huňatým županem si vařím horkej čaj a přemýšlím, co s načatým večerem. Matyášek poklidně usnul (světe div se, ve své postýlce) a mě napadá, probrat se fotkama. Dnes nemám sentimentální náladu, spíš mě lehtá ta rozvernější, tak si jdu nalít sklenku bílého a sundávám z horní police zaprášenou, většinu času zapomenutou krabici. Krabici, plnou vzpomínek.


Mám v ní vzpomínky na akce, kterých jsem se zúčastnila (jako třeba Votvírák 2011, který jsem většinu času prostála u TOI TOI (protože, znáte to, když si dáte jedno pivo), na kterém jsem šla spát až když všichni vstávali, zapomněla  jsem, kde máme stan a vzbudila se úplně v jiným stanu. Závěrem dne začínal hroznej vichr a já se táhla nocí vlakem a když jsem dorazila, byla jsem unavená i koukat, z posledních sil jsem si zavolala taxíka a doma usnula rychle, jak snad v životě ne), lístky do kina, vzkazy od mých tehdejších milých, jízdenky, starý mince a nebo vtipná psaníčka od kolegyň z práce.
Když tak vzpomínám, jak jsme se kolikrát v práci nasmály,  popadá mě skoro nezastavitelný smích. Uff:-).


Když jsem pracovala na letišti, byly jsme tam skoro samý holky a bylo nás tolik, že není divu, že právě tam a zrovna v té době, jsem poznala ty nejšílenější lidi a jejich příběhy. Tenkrát mi rozum, nad všemi těmi historkami, stál. Já, jakožto mladý (vyjevený dvacetiletý) tele, jsem si málo z čeho dělala hlavu, chodilo se pařit do Prahy, vracelo se nad ránem a snídalo knedlo, vepřo, zelo. Po pár hodinách spánku jsme pak do 22h trpěly na odpolední, při který z nás vyprchávaly poslední alkoholické výpary. Michael Jackson na plný pecky a všichni věděli, kdo má dnes směnu.


Postupně jsem si uvědomovala, že je ten život někdy těžkej (například já v tu dobu koupila menší dům, ve kterém mi nic nefungovalo všecko na heslo, byla jsem sama a v zádech měla svého stalkerského expřítele, který byl po našem rozchodu na antidepresivech, čelila jsem asi milionu telefonátům a sms denně, skoro rok...jo a ještě si vzal mýho krásnýho kocoura, hajzl), ale ať se stane cokoli, jde se dál a je jen na nás, se z toho nepo.... Ve většině případech by nám to bylo stejně k ničemu. No...a tak jsem si uvědomila, že život je fakt psina. Co člověk, to jiný příběh a někdy, i ty nejtěžší příběhy, co píše život sám, za to stojí!
Jako když kolegyně zjistila, že její milý má milenku a s ní už roční mimino (milenka se teda taky dost podivila).
Nebo, když se dvě nejlepší kámošky dohadovaly o chlapy - většinou si je nevědomky půjčovaly.
A co když k vám táta jezdí na Vánoce, ale v sámošce vás před svojí novou rodinou nepozdraví, protože vaše macecha o jeho prvním manželství a dětech neví?
To jsou věci co? Od té doby mě jen málo co a málo kdo dokáže překvapit.


UUUž se znáš s Tedem? Teda Míšou? Nebo spíš znáte film po čem ženy touží? Míša byla ze svých vztahových eskapád už tak unavená, že jsem jí napsala seznam, jejích tužebných přání, jak by měl Pan ,,Dokonalý'' - nebo alespoň další z pánů dokonalých, vypadat.
Povšimněte si především bodu 5, 6 a 7 (ty jsou zásadní, nebo alespoň na mně tak působí)...:D. Několik let-opravdu LET, jsem tenhle seznam nosila v peněžence a pro případ, že by se Míša zapletla s 32 letým gamblerem, nedejbože bez auta, měla jsem za úkol jí seznam předložit a vysvětlit, že takhle teda ne:D.
Ptáte se jak Míša dopadla? Pro tentokrát to vypadá nadějně...ale co si budeme povídat holky, to si říkáme vždycky, no né?:-)


Akce, na kterou nikdy nezapomenu a jsem ráda, že jsem tam šla tenkrát se svojí maminkou, byl velkolepý koncert George Michaela <3.


Mrzí mě, že se nedochovaly mé tajné deníky z dob, kdy jsem byla šílená puberťačka s touhou po té největší lásce na světe, čímž tedy míním, každý týden zamilovaná do jinýho kluka. Utrápená z každodenních ,,povinností'', který krutý a nespravedlivý pubertální život obnáší.


Na ty hezký okamžiky či vzpomínky si nejde v životě nastavit  REPEAT, ale určitě mi dáte za pravdu, že některé by za zopakování stály. Ukládám svojí  sbírku vzpomínek a těším se, až do ní přibudou další...


Krásný páteční večer,

Vaše

Ježkovi voči, kdo by ho neznal. Den B-né den D, ale B. Typický Béčko. Ráno vstanu, upustím kartáček-namazaným dolů, to je samo-takže čerstvě vypraná předložka před umyvadlem je špinavá. Kartáček obalenej vlasama. Naleju si džus a nějakou vnitřní vesmírnou silou se mi podaří rozbít skleničku a snad milion malilinkatých střepů zdobí podlahu v kuchyni. Řvu na psa, na kočku, na dítě, aby do nich nešlápli, musím v rychlosti vysát a utřít celý obsah skleničky, přichystat čaj a snídani a ještě k tomu se v rychlosti nalíčit, což už mám samozřejmě časově na trop. Odcházíme z domu, v autě si račme povšimnout malého oka na punčoše (ach jo, než dojedu do práce tak je tam díra jak do stodoly) a ve zpětném zrcátku si narychlo líčím rty-výsledek je, že vypadám jako transvestita.


V práci pak ani nemluvě...Třeba moje Léňa mi včera volala s tím, že mi musí říct vtipnou historku (tý holce se snad ani jiný nedějou, většinou to má spojitost s pádem - má silnější gravitaci zřejmě). V práci jí ruply kalhoty a měla to jen tak tak, že si stihla koupit nový. Ale zvládla to, je to děvče moje šikovný, nemusela jít s roztrženým zadkem přes celý město:-))
Nebo když vám přes cestu přeběhne černá kočka a večer už máte prostředníček v sádře. A co taková historka o tom, jak si to vesele šinu, celá vyšňořená na Silvestrovskou party, vezmu si černý šaty a dlouhej kabát a když se zamnou začne partička chlapů z ničeho nic smát, říkám si (ha, to by byla sranda, kdyby se smáli mně, že mi kouká půlka zadku z těch šatů)...za rohem už znejistím a kontroluju svojí zadnici, no a čemu si myslíte, že se asi smáli (na mou obranu, fakt jsem spěchala! Ale stejně nechápu, jak jsem si toho nemohla všimnout, venku mrzlo!)?
A tak bych mohla pokračovat až do večera a určitě by se v tom pár z nás (myslím, že minimálně každá druhá) poznala. Občas se prostě z té postele vstane levou noho (lidově-prdelí na před).

Pokud máte den blbec, zkuste 5 tipů, jak se nenechat vyvést z rovnováhy.

1.Pospíchej pomalu

Pospícháš na důležitou pracovní schůzku, nebo jen potřebuješ být někde včas? Většina autonehod vzniká ve stresu. Pokud pojedeme rychleji, ušetří nám to maximálně pár minut a za ten stres a chvilku nepozornosti to nestojí. Pokud ti ujede bus před nosem? Pojede další.

2.Srážka s blbcem

Co může být horší? A však je to nejčastější a nejjistější pozdvižení a obrat nálady o 180 procent. Hlavně klid, a jak řekl pan Jan Werich ,,Kde je blb, tam nebezpečno''. Tak se nenechme rozčílit a ihned jak to bude možné, kliďme se někam do ,,bezpečí'':-).

4.Nikdy nemůže být tak špatně...

Naopak, vždycky může být hůř, toho se držím a pak si uvědomím, že když nejde o život, jde vlastně o prd.

4.S úsměvem jde všechno líp

5.Nevidím, neslyším, nemluvím

Pokud jsme celý den Bé přečkali bez sebemenší (možná jen maličké chvilkové psychické újmy), nepotřebujeme už nic, jenom klid - zasloužíme si ho...Jo a taky klidně litránek vína.


A co nás Kačeří příběhy naučili? NO přece, ,,Když jsi v nouzi, stačí zavolat heslo Kačer! Woohooo...''


Mějte se fajn a užijte si víkend,

vaše

1.Pivoňky, kam se jen podíváš

Duben byl zahalený v omamné vůni šeříku, květen bude zastřený v pivoňkách.
Minulý týden jsem šla s Matyáškem k doktorce a udiveně jsem koukala, jak si začali lidi šlechtit i ty nejmenší zahrádky u paneláků a okna zdobit krásnými truhlíky (kdybych neměla strach, že mi z okna ten truhlík spadne a někoho zabije, také bych o něm popřemýšlela:-)). Před vchodem do ordinace nás už z dálky vítaly pivoňky. Krásné pivoňky, kterým jsem neodolala a musela si k nim alespoň p(ř)ivonět. Nejradši bych si je natrhala domů do vázy, ale nakonec jsem si řekla, že nemůžu být sobec a měly by zůstat živé a dělat parádu a radost všem kolemjdoucím.
Shodou okolností jsem dostala krásnou pivoňkovou Yankee Candle k narozeninám, takže přece jen ty pivoňky nám doma voní:-).

2.Kosmetika

Na řadu se po roce dostala pivoňková vůně od Dermacolu a od mojí darling jsem dostala - Hello Darling od Victoria's secret.

3.Jarní úklid

Asi si ťukáte na čelo proč až teď, ale celý měsíc mi trvalo, než jsem se přemluvila k čistce šatníku. Chce to hodně odhodlání a silnou vůli :-)), ale výsledek stojí za to. Jeden objeví dávno ztracené lodičky, šátek, který se perfektně hodí k nové kabelce a nasouká se do kalhot, které před zimou zahrabal na dno skříně, aby neměl výčitky a pocit sebezatracení.
Občas si připadám jako Monika z Přátel a kdybych měla menší vysavač, vyluxuju ten svůj větší, ale co je venku tak krásně, tak úklid vázne - nakonec, život se má užívat a já si řekla, že začít uklízet můžu zase až na podzim (přinejhorším až začne pršet).
Další kapitolou je úklid auta. Moje auto alias jezdící popelnice dostává zabrat, vozím v něm děti, psa a hromadu jídla na cesty:-), tak si to zajistě umíte představit. O to větší je pak radost z čistého a umytého nablejskaného auta.  To mám pak stou chutí vozit návleky (a šikanovat každého koho vezu), dětem dát náhubky a Rigušku ostříhat do hola:D. Navrch koupím vůni a na pár dní si jezdíme jako voňaví králové všech aut:D.

4.Jednoduché a lehké dobroty

Panebože proč? Nejím bílé cukry, bílé pečivo, jím hodně zeleniny, koupila jsem si kokosový olej a smaženému se vyhýbám jako čert kříži. Tak proč? Proč, když si dám jednoho mini dortíčka s malilinkatým kafíčkem a jeden kopeček zmrzky, tak mám dvě kila nahoře?:D. Proto se většinou  snažím mlsat zdravě. Tyhle tyčinky, které mě vozí holky z Anglie jsou naprosto božský a co vám budu povídat, mám co dělat, abych je vždycky nesfutrovala na posezení.


A když už jsme u toho sladkého, objevila jsem výborné pohankové palačinky a cizrnové lívance v drogerii DM. Jediné co se ke směsi přidává je voda či mléko. A chuťově, ačkoli pohanku a cizrnu nejím (i přes veškerou svou snahu) jsou výborné!


Matyášek sice snědl jenom jahody, i přes to, že jsem mu je pomoučkovala a nazdobila. Tak snad příště:-)

5.Dva sympatičtí koalové

Z těch nejde nemít radost. Na ty propršené jarní večery mám doma svoje koalí kluky, kteří nezkazí žádnou srandu (ani moc neremcaj) a jsou měkoučkýheboučký, že bych v nich nejradši i spala.

6.Odložte si, prosím

A u něčeho lehčího ještě chvilku zůstaneme, protože je na čase zazimovat ponožky a chlupatý župany či pyžama. Teď je řada na saténové košilky a župany, díky kterým si (bohužel) musíme připustit, že se plavková sezóna, neúprosně blíží a je zapotřebí naše ladné nožky alespoň trošku opálit. Audrey Hepburn ve Snídani u Tiffanyho a její bílá košile taky není k zahození, co říkáte?

To si pak lehnu v té saténové košilce, s koalíma bačkorama, kocourem na břiše a jsem stejně rozverná jako Audrey a hezký večer trávím s knížkou v ruce...

7. Povídky od Woodyho Allena

Abyste věděli o čem píšu, mám pro vás pár úryvků:

,,Je objektivně nemožné prožít vlastní smrt a nezačít zpívat falešně''

,,Věčná nicota nevadí, pokud jste na to oblečeni''

,,Nejen že neexistuje žádný bůh, ale zkuste o víkendu sehnat instalatéra''

,,Nakonec na mě skočí obrovský černý panter a pozře můj mozek a srdce. To mi zkazí celý večer.''

Co dodat, Woodyho vtipný, intelektuální až absurdní humor já prostě žeru.



Mějte krásné květnové dni, moji

Vaše

Tak je to tady, můžete mě přivítat mezi třicátníkama. Ach jo.. Ba ne, je to skvělý. Čekala jsem, že mě dostihne velká krize, která bude mojí rozervanou duši trhat na kusy, ale nestalo se tak. Právě naopak, od dvaceti na třicet vypadám, tak konečně vypadám ,,správně'' :D.


Vzpomínám, stejně jako každý rok na narozeniny, kdy mně děda, každoročně-tradičně musí vyfotit s kyticí čerstvě natrhaných tulipánů pod naší malou višní. Většinou mám na sobě ,,hodně crazy IN oblečení'' a většinou je ten den nádherně. 2.květen. Děda přichystal super program, dárek a dort (jakožto milovnice koček jsem dostala kočku, které ovšem při převozu upadl ocas. Děda si s tím hravě poradil a píchnul kočce do ,,zadku'' nanuka:-))). Dostala jsem knížku s ručně psaným věnováním (které mimochodem miluju a snad nikdo mi ho krom něj nenapsal), pár dárků a největší radost jsem měla z toho, že máme asi šest koťat, který můžu celý dny tahat :-). Naše velká (v tu dobu mi připadá obrovská) zahrada je krásně rozkvetlá a nejvoňavjejší v roce. Ťapka (je jedno kterej) hlídá slepice a občas zkontroluje, kterápak černá kočka dorazila domů. Měli jsme jich snad 10. Ranní paprsky mě budí a já vstávám s nadšením, co dnes budeme dělat. Za chvíli konec školního roku a já se nemůžu dočkat prázdnin a léta.
Dívám se z kuchyňského okna na obří třešeň, která začíná pomalu odkvétat a já se těším, až se zabalí do červené barvy třešní a my budeme lézt po žebříku až úplně nahoru a celé dny tam s kamarádkou
brebentit a soutěžit kdo si do pusy strčí víc třešní. Trika špinavý až běda a naprosto spokojený. Žádný starosti, u babičky a dědy, tam nám patřil svět <3...a teď zpátky do reality moji milí...


V sobotu jsem měla oslavu, na kterou dorazili všichni moji nejmilejší dokonce i Londýn:-) (jen Brighton se nedostavil, ale budiž mu odpuštěno, přiletí až v červnu na Ozzyho:-))). Dostala jsem krásný dárky, perfektně jsem si oslavu užila, ustála celý večer bez trapasu (POTLESK) a druhý den jsem ani neměla mimozemskou kocovinu (potlesk APLAUS). Jen by bylo potřeba ten večer nafouknout. Vůbec nechápu, jak můžete zvládat například svatbu? Tak rychle celý večer uteče a nedej bože, když se pořádně nevěnujete tetičce z pátého kolena nebo zapomenete v tom všem spěchu na pár tradic. Stejně jako já fotit. Takže nemám jedinou fotku z celého večera.


Vím, že u nás žen je třicítka takovým středobodem vesmíru. Už několik let poslouchám věty typu- ,,a to počkej po třicítce-to pak nezhubneš ani kilo, metabolismus se ti zastaví a nenaděláš nic i když budeš jíst celej den mrkev''-sakra, no paráda..
A nebo ,,počkej po třicítce, to teprve zažiješ skvělej sex, ženská si to začne užívat až ve vyšším věku''-SAKRA, NO PARÁDA! :D


Nejvtipnější dárek...


A nebudu se tady vytahovat s těma ostatníma, žejo. Jenom rada pro všechny přítelkyně. Wellness pobyt je lepší než striptér! Fakt..


A nevím, proč jsem dostala tolik vína, vždyť já piju třeba i zelenej čaj...


Taky nevím, proč se mi všichni ptají jak se cítím? To už by se měla začít ozývat artróza nebo začíná po třicítce bolet tračník?? Vážně se cítím skvěle, bejt třicka je strašně fajn - už jsem si na to zvykla. Už ani nepíšu do zpráv, když mi přijde text, který začíná ,,Ahoj tricko'', jako odpověď ,,Jaký tričko?''. Stejně tak nejapné řeči svých kamarádů které směřují ke čtyřicítce odpaluju jako rakety zpátky do vesmíru:D (ale né vážně, kluci už stačilo :D).


Naštěstí jsem se vyhnula větám týkajících se bezdětných žen po třicítce-upřímně vás lituju, hlavně, co se babiček a dědečků a všech nemoderních a zásadových  a tradičně smýšlejících lidí týče. U nás doma se už ani nemluví o tom, kdy se ta Gábinka vdá, ba dokonce kdy si najde někoho ,,normálního''. :D.
Ještě před pár lety, plna očekávání a realizací svých snů, jsem si plánovala, že si ke třicátinám dám můj sen - týden v New Yorku. A ejhle, člověk mění, život mění, děti mění. Dneska vám můžu s upřímností a jistou hrdostí říct, že jsem spokojená, sice se do New Yorku ještě určitě nějaký ten pátek nepodívám, o kabelce od Vuittona si nechávám jen zdát  a jediná letošní dovolená bude v Táboře-s holkama (ještě jednou děkuju, se striptérem bych se do Tábora nepodívala). Místo toho jsem zplodila syna, zasadila strom (mojí milovanou magnólii, od mých milovaných kolegyní z práce, která je na zahradě, na které jsem byla naposledy s makléřem, který komentoval velikost zahrady a že je potřeba natřít střechu) a skoro-prodala dům. No co, zkrátka v životě je to párkrát dolů, jednou nahoru a kdyby to tak nebylo, člověk by usnul na vavřínech. Nejdůležitější je být zdravý, silný a mít kolem sebe rodinu a přátele. Zkrátka musíme se mít rádi a být rádi za to, že se máme. A že se máme! <3.


Tak hop hop a letím vzhůru vstříct dalším alespoň dvěma třicítkám. Ti, co už mají tu třicítku taky na krku, jak jste se cítili a jak se cítíte? Budu se těšit na vaše komentáře.

Mějte se krásně a prostě buďte šťastný...

Vaše





















P.S Nejvíc mě mrzí, že se nemůžu už smát mým kamarádkám nad 30.
P.P.S Jo a s dvacítkama se nebavim! :D