Včera v 16:05 tomu byl přesně rok, kdy (po té největší bolesti na světe), na mě vykulil očička ten nejmenší (samozřejmě nejkrásnější, ale nechci se chvástat) chlapeček v porodnici. Ta největší láska, můj syn, moje štěstí. Moje všechno.



Neměli jsme občerstvení jak z žurnálu, ani famózní dort, ale pravdou je, že oslava prvních narozenin je spíš symbolickou a nejdůležitější je atmosféra- rodina a přátelé (a kámoši), kteří ji tvoří a samosebou ten nejšťastnější roční kluk na světe:-)!


 Jako by to bylo včera, kdy se porodnicí rozléhal smích návštěv, které se na ten malý uzlíček přišli podívat (něco jako na Ježíška do Betléma. Odcházela jsem asi s pěti nacpanýma taškama vecí:D).
Byla jsem plná energie a totální eufórie, spala jsem minimálně a nemohla jsem se Matyáška nabažit. Naprosto fascinovaná... Součástí té vší radosti a okouzlení byl i celodenní boj s kojením a nekončící zírání na ten malej (ač obrovskej) zázrak, kterýmu jsem nemohla ještě několik dní uvěřit ( přece jen byl součástí mně necelých 9 měsíců).


Už rok mám 24hodinovou pohotovost, při níž jsem se pořádně nevyspala, nepila kafe jinak než studený, neviděla film v kuse a na každodenní sprchu mám tak 5 minut (jo a například nehty si lakuju většinou v autě, kde nemusím na nic sahat:D).


Ten rok byl asi náročnej a zároveň nejúžasnější, plnej objevů, překvapení a lásky...


Na oslavu nám vyšlo krásné počasí a myslím, že se celá akce vydařila i přes to, že jako hostitel jsem nemožná, ale s tím už se počítá:-).




Ještě jednou všem moc děkuju.

S láskou,

máma

Květen, ten já nejradši! Příroda v rozkvětu, všichni bejčci mají narozky a sluníčko začíná opalovat (i když letos jsem toho bronzu zatím moc nenachytala). No a když jsem celá bledá, tak se co? No tak se přece přišmrncnu:-). Paletka od Urban Decay to jistí.


Pigmentace, nanášení i výdrž je jedna báseň.





Před třemi lety jsem k narozeninám od kolegyní dostala malý stromek Magnolie. Po třech letech už není tak malým a poprvé mi letos vykvetl! To jsou radosti.


Nejsem jediná, kdo se snaží opálit.



Ke květnu jednoznačně patří TuliPáni. Jejich vůně a barvy, sice jen na chvíli, rozzáří skalku.


Na e-shop VEMZU jsem narazila teprve nedávno a už teď je mi jasný, že bude ve stejný sekci jako ZOOT. Sekce s názvem: ,,nelez tam, nelez tam! Néé, neobjednávej...Ach jo..nešlo odolat.. No co, občas si musím udělat radost:-)''.


Sortiment je, jedním slovem ACH a když se podíváte jak krásně zabalili i mýdlo, tak je vám snad jasné, že mají svoje zákazníky rádi. Mýdlo s mým oblíbeným zeleným čajem a kokosovým olejem a krém na ruce Compagnie de Provence, kterého se nemůžu nabažit. Je mi ctí, že jsem poznala vůni jasmínu v kombinaci s černým pepřem-a naprosto jí propadla! Voňavější krém na ruce asi neexistuje (alespoň u mně doma ne).



Májový Playlist:

Vezmu to zkrátka, pusťte si skupinu Voilá! . Nejlépe celé CD.

Zpěvačka je češka, zpívající převážně francouzsky. Je fantastická, nadaná, pozitivně nabitá a krásná! Pokud budete mít možnost jít na její koncert, rozhodně si jí nenechte ujít!... Jo a má krásný i kolegy v kapele:-)


Mějte se taky tak květnově,

Vaše

Víte na co jsem se celé těhotenství a vlastně celý život těšila? Až budu svým dětem číst před spaním. Jako malá jsem to milovala, hlavně když četl děda. Nejradši jsem měla malou, hódně starou, roztrhanou knížku Pinocchio. Když jsem byla nemocná, tak za mnou děda přijel buď domů, nebo, jako starší, jsem nemocněla u babičky a dědy. To byl život, nos jako rudá armáda - odřenej z klasických látkových kapesníků a k četbě jsem měla čaj v jedný ruce a řízek v druhý (jojo, babička byla klasik.)...Miluju svoje vzpomínky a starý knížky. Bohužel Pinocchia čas někam založil, ale stále mám doma pár skvostů...


O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu. Obal je sice v salátovém vydání, ale...



... našla jsem v ní i varování od mého já z minulosti...:D



Matyáškovi se snažím číst od mimina, ale pravdou je, že to není tak romantický, jak jsem si představovala. Zatím z toho nemá rozum a knížky mi rve z ruky, muchlá stránky a snaží se je pojídat. Je to o nervy...proto mám teď radost z knížky, která vydává zvuky a tím upoutá jeho pozornost. Matyáš u ní výská nadšením (no spíš kokrhá. Proč taky ne, je to Velká kniha zvuků na farmě :D).


Knížku máme z knihkupectví Svojtka. Seženete ji ZDE.


Jak už říká obal, tak v knize najdete přes 50 zvuků (zvuky jsou vskutku reálné, protože můj muž nedávno vpadnul celej vyděšenej do obýváku se slovy, ,,tys zas přinesla kočku''?), jak zvířecích tak i například zemědělských strojů. Je krásně ilustrovaná a články jsou naučné. Nyní jí máme spíš pro upoutání pozornosti, ale myslím, že nastane doba, kdy bude Matyáš opakovat zvuky, hledat zvířátka a něco se o nich a o životě na farmě naučí.



Nakupování online je tak skvělý a snadný, že mám zálusk hned na několik dalších titulů. Jelikož jsem v pohádkách nováček, tak se mi líbí skoro všechny. Třeba knihy Hádej jak moc, Tři malá prasátka (ta je v omalovánkovém stylu) a klasické české pohádky s krásnými obrázky...ty jsou co?


Co mi před usnutím ještě projde, je knížka s ilustracemi od Josefa Lady, kde jsou lidová pořekadla, písničky a básničky (jsou dost chytlavé a ty oblíbené u nás jedou pořád:-)).



Co čtete svým nejmenším vy? Napište mi do komentářů nějaké hezké tituly pro inspiraci, mám jich sice plnou knihovnu, ale knih není nikdy dost, a když já je tak strašně ráda nakupuji!

Doufám, že Matyášovi nadšení z knih vydrží a já na psí uši a na kočičí svědomí přísahám, že jdu konečně dočíst tu Bridgetinu a následně si koupit i to její dítě!


Mějte krásný květnový týden,

Vaše












''Raději být člověkem v podkroví se spoustou knih, než králem, kterému se nechce číst.''
                                                                                                                         Thomas MacAuley

Dneska bylo konečně krásně, tak jsme vyrazili k nám na Jezírko. Cesta je tak 5km, přes pole a les, takže ideální.

Matyášek je vždy krásně čisté a suché dítě.

Když jsme přišli, tak jsem měla v úmyslu si hodit nohy hore a chvíli si zarelaxovat a opálit se....to samý měl zřejmě v plánu postarší nudista, který nám tam celý odpoledne dělal společnost.


Nemyslete si, není to nijak frekventované místo, ale taky tam nejste sami. Většinou potkáte několik lidí, kteří jdou vyvenčit psa, nebo své myšlenky.
To asi dělal i nudista:-). Musím říct, že mě to nijak nepohoršilo, jen mě v první chvíli zarazil nahej zadek, kterej vás už z dálky vítal. Nejsem úchyl, ale nějak jsem zachytit Pana Naháče musela:-)).


Lavička, na které jsem seděla já a lavička onoho pána byly od sebe tak 5metrů, nejdřív jsem si říkala, že mu nechám soukromí, ale pak jsem si řekla ,,no bóže děda na Adama'', nehledě na to, že když to nevadí jemu, mě už vůbec ne.




Dala jsem si ovocný pivčo, zablbli jsme si s Matym a Riguškou. Maty viděl Rigu poprvé plavat, tak výskal na lesy (přesně řečeno) a ta pak lítala ještě víc, občas teda zaplula zkontrolovat zadek, na kterej strašně štěkala. Nejdřív se naháč lekl, ale když tam zaběhla už po třetí, tak nezvedl ani hlavu.



Chvilku seděla u břehu paní, která se možná chtěla podívat, protože měla Pana Naháče jako na dlani:D.
Po čase se mu asi na lavičce leželo nepohodlně,tak si sednul a úplně v klídečku si relaxoval dál. Než jsme odešli, tak se dokonce otočil na záda-a to mě teda překvapil...



Možná si teď myslíte, že jsem chudáka naháče šmírovala, ale ono to nešlo přehlédnout. Jak na nahotu reagujete vy? Vadí Vám na veřejnosti nebo si myslíte, že je to každého věc? Já myslím, že se rodíme nazí a v ráji taky chodili nahatý. Já sama bych si nahá nikde nelehla, ani nešla na nuda pláž, ale nemám nic proti tomu.


Takže Dobrý den, všecko ven!

Vaše