Matyáškova oslava 1.NAROZENIN

Včera v 16:05 tomu byl přesně rok, kdy (po té největší bolesti na světe), na mě vykulil očička ten nejmenší (samozřejmě nejkrásnější, ale nechci se chvástat) chlapeček v porodnici. Ta největší láska, můj syn, moje štěstí. Moje všechno.



Neměli jsme občerstvení jak z žurnálu, ani famózní dort, ale pravdou je, že oslava prvních narozenin je spíš symbolickou a nejdůležitější je atmosféra- rodina a přátelé (a kámoši), kteří ji tvoří a samosebou ten nejšťastnější roční kluk na světe:-)!

 Jako by to bylo včera, kdy se porodnicí rozléhal smích návštěv, které se na ten malý uzlíček přišli podívat (něco jako na Ježíška do Betléma. Odcházela jsem asi s pěti nacpanýma taškama vecí:D).
Byla jsem plná energie a totální eufórie, spala jsem minimálně a nemohla jsem se Matyáška nabažit. Naprosto fascinovaná... Součástí té vší radosti a okouzlení byl i celodenní boj s kojením a nekončící zírání na ten malej (ač obrovskej) zázrak, kterýmu jsem nemohla ještě několik dní uvěřit ( přece jen byl součástí mně necelých 9 měsíců).


Už rok mám 24hodinovou pohotovost, při níž jsem se pořádně nevyspala, nepila kafe jinak než studený, neviděla film v kuse a na každodenní sprchu mám tak 5 minut (jo a například nehty si lakuju většinou v autě, kde nemusím na nic sahat:D).


Ten rok byl asi náročnej a zároveň nejúžasnější, plnej objevů, překvapení a lásky...


Na oslavu nám vyšlo krásné počasí a myslím, že se celá akce vydařila i přes to, že jako hostitel jsem nemožná, ale s tím už se počítá:-).




Ještě jednou všem moc děkuju.

S láskou,

máma