Dneska jsem byla na poště a nemohla jsem si vzpomenout, kdy naposled jsem poslala, nebo dostala nějaký dopis. Dřív, to byla jiná, jako dítě každou chvíli. Dostávala jsem je od (pra)rodičů, kteří mi psali na školu v přírodě i tábor nebo jen tak, když jsme šly s mamkou kolem trafiky (vzpomínáte na vůni trafiky, když jste se nahnuli do okýnka...tabák, noviny a vůně vyvanutého kafe). Ale nejlepší byly samozřejmě ty OD a PRO kamarády. Psaly jsme si hlavně s holkama z tábora. To bylo vždycky radosti a zároveň zážitek (nevím zda větší pro mně, nebo udivenou mámu a co teprve pošťačku?), když přišla obálka tlustá jak palec s velmi vkusně vydesignovanou obálkou (rozuměj počmáranou), která skrývala několik A4, popsaných oboustranně, hodně malým skoro nečitelným písmem s občasným (vysoce kreativním) obrázkem a text, který obsahoval měsíční (skoro denní) náplň dnů odesilatele:-). A co teprve, když se koupil dopisní papír bez řádků, to bylo jak jízda na tobogánu.



Oslovení slečna byla nuda, tak jsme vymýšlely ,,originální a strašně vtipný'' oslovení, jako Kočička, Madam apod), křestní jméno (zdrobnělé, občas debilně jako Gábinečičička) a přezdívky do závorek, později jsme přišly na kouzlo uvozovek - fakt boží.
Jako prvňačka jsem dostala pohled z tábora od svojí kamarádky Jiřky, která napsala Gabryjela (jasně, byla i na první třídu šikovná), to myslím, že šla pošťačka do kolen:D.


Pohledy jsem měla nejradši s kočičkama (jako všechno). A že jsem jich měla! Šuplíky i krabice byly malý:-). Ale jelikož jsem tvor vyhazovačný, tak jich už moc nemám.


Pamatujete na ty krásný dopisní sady ve kterých byly různě vyparáděné dopisní papíry i s obálkami?


Když se psalo klukům, tak se obálka i trošku navoněla (škoda, že to těm blbcum bylo jedno:D).


Vím o postcrossingu, ale zatím jsem se k němu neodhodlala.

A tak mě napadlo, že jsme si mohli nějaký to psaníčko poslat navzájem my, co vy na to moji milí čtenáři? Nemyslím jen tak halabala obyčejné psaní, myslím něco, do čeho dáme kus sami sebe a až půjdeme k té poštovní schránce (kterou bude spousta z nás ve svém okolí hledat-smutné, ne, realita), tak se vrátíme do časů, kdy jsme chodili celý natěšení s takovou obálkou několikrát týdně a znovu nalezneme tu radost a potěšení z otvírání domovních schránek (kterým je určitě smutno po krásných obálkách - znají už jen ty z Tesca, Innogy nebo O2).
Nemusíme si psát dlouhosáhlé příběhy, ale můžeme poslat lásku skrze pár řádků, úryvek nebo hezký verš z knížky, citát a nebo obrázek s pozdravem. Doma se skrývá spousty pokladů, které odpočívají v zaprášeném a opuštěném klidu, stačí se jen dívat, najít je a poslat někomu, komu vykouzlí úsměv na tváři.




Washi pásky, tak milé a připravené na každou lumpárnu....ozdobíme jimi svět:-)



Chcete dostat tajemnou, však půvabnou obálku, která bude ukrývat něco kouzelného? Mně by se líbila a jak! Tak kdo do toho jde se mnou? Pojďme potěšit svoje šibalský já, který v nás podřimuje a chce si občas povyrazit. Vraťme lásku (k) dopisům. Buďme kreativní a rozdejme úsměv na tváři co očka rozzáří:-) (že by slogan do kandidatury politické strany:D). 





Pokud chcete nějaký to psaníčko vyměnit se mnou, napište mi buď na facebook nebo na email. Budu se těšit!!!

To se budou pošťáci divit:D.

No a co si k tomu psaní dopisů zahrajeme? Please Mr. Postman <3

Pusu Vaše,

Jen pojďte dál, dáte si kafe? Né, nezouvvejte se! U nás to přes léto nemá moc smysl, protože pořád trajdáme ven, dovnitř, ven.... a nemluvě o Rigušce - ta si bačkory prostě odmítla nazouvat:-). Slyšíte to, právě hraje FEVER, tak se posaďte. S mlíkem, nebo bez mlíka?



Tohle léto bude pro nás už čtvrtým, kdy jsme se přestěhovali z bytu do domu. Celé 4 roky ho poctivě rekonstruujeme (svépomocí) a řeknu vám, je to fuška a občas pro silný povahy a jsou dny, kdy si říkám zlatej byt...Ale...


Líbí se mi různé styly, ale minimalista ze mně asi už nebude. Chtěla jsem vám do článku dát pár fotek před a po, ale musela bych se prohrabat ve spoooustě fotek, tak snad jindy.


V mojí kuchyni to vždycky voní buď dobrým jídlem (tím se absolutně nechvástám, na rovinu vám řeknu, že ho nevařím většinou já), nebo olejovou svíčkou s vůní zeleného čaje. Ta vůně je semnou už léta a vždy mi vrátí alespoň na chvilku do doby před deseti lety, kdy jsem začínala žít a starat se o vše sama - krásný časy:-).


Ať sem bydlela kde jsem bydlela, vždycky to žilo v kuchyni - nebo jídelně- to byly mejdla, dámský jízdy a probdělý noci nad lahví vína ještě i s cigaretkou...ach...


Za ta léta jsem nasbírala spousty svých (jak říkám) pokladů. Mezi ty nej. patří tyhle obrázky, respektive plakáty, které mám různě a po celém domě. Než jsem sehnala přesně ty, co jsem si vymyslela, dalo mi to zabrat (kecám, já se v tom vyžívám).


Záclony z řepskýho sekáče a tu špajzku jsem si sama zrenovovala. To je přesně to, co dělá z domu domov!



Plechovky jsou moje mánie, nebo spíš byly, už jsem si je zakázala, jinak bychom se museli zase stěhovat:D.



Cukřenka, moje srdcovka po babičce.


V závěsným květináčku bude máta, to bude super až si budu míchat ty drinky a nápoje. Omyl! Jako jediné se tam daří téhle umělotině.


A na vaření dohlíží andílci , které dostávám od mámy.


Místnost jako taková je řešená dost špatně (co byste chtěli v přístavbě starého domu), je tmavá a světlo sem jde jen chvíli večer a to v dost špatném úhlu. Zelená malba nebyla můj favorit a příště bude ta nejsvětlejší mentolová nebo šedá...a ty dlaždičky by chtělo taky vyměnit :-).



Jeden čas jsem byla posedlá sbíráním magnetů a když pod jejich tíhou skoro zkratovala lednička, tak jsem je sundala, ale přece jen pár na ní zůstalo. Ty nejkrásnější a nejmilejší (většinu jsem dostala jako suvenýr od přátel).


Retro cedule, ty nesmí v naší kuchyni chybět.



No a stojan na vína, to dá přece rozum, ale zrovna dnes jsem si říkala, že by to chtělo vymyslet ,,sklípek'', nebo je rychle vypít.


Když se vyměňovala tmavě hnědá kuchyňská linka, byla moje vize jasná (díky tomu, že je kuchyň nejmenší místností a ještě byla nutnost vtlačit do ní stůl se židlema - to jsem musela vyměnit svůj krásný kulatý velký rozkládací stůl za menší - fňuk). Tou vizí byla retro kuchyň ve vanilkové barvě.



Když jí umývám - a že musím často, tak si nadávám, ale neměnila bych, především v našem mini prostoru. Kuchyňská linka byla vyrobena na míru (jen úchytky jsou ByIkea). Je malinká, ale je v ní využit každý milimetr. Na kuchyňské lince na míru je nejlepší to, že si jí navrhnete od A do Z podle svých představ a možností (a finančně vyšla o pár tisíc dráž než z běžné linky).



V celém mém interiéru najdete spousty dekorací (pracholapů a kravin - jak někteří s oblibou říkají), který miluju! Prožili semnou všechno a za ta léta mi přirostli k srdci a mají pro mě charakter (vždyť se se mnou už čtyřikrát stěhovali!). Nehledě na to, že mají svůj příběh...


U některých ten příběh sahá až bůh ví kam a neznám ho ani já, protože je mám z bazarů a trhů, nebo jako suvenýry z cest.


Jako dárky dekorace dostávám nerada, to leda v případě, že si jej sama vyberu:-).


A na jar se u nás nehraje, ten se přelívá sem, ať dělá parádu.


Do kuchyně jsem musela vtěsnat i demižón s mojí sbírkou korkových špuntů. Pokud máte doma taky slušnou sbírku, mrkněte se na návod, co z korkových špuntů vyrobit.


Kuchařky nepoužívám, ačkoli občas nějakou tu krásnou koupím a celá hořím nadšením, jak budu péct ty nejkrásnější dezerty a mít naservírované talíře a celou tabuli! (přesně jako z těch obrázků)...no a nakonec zjistím, že jsem kuchařku nikdy neotevřela a pořád si jen říkám, že z ní něco uvařím AŽ...

Knížky jsou ale krásně fotogenický, obzvlášť, když jsou plný dobrot.

Ale tenhle skvost mám schovaný a AŽ se budu jednou v důchodu nudit, tak začnu zavařovat jako šílená. Ovoce, zeleninu, maso, paštiky, tss...


  Přečetli byste ještě nadpis?

Chapadýlko asistuje vždy a všude:-) <3

Tak jak se vám u nás líbilo? Dáte si ještě jedno kafe v rytmu JAZZU?

Pá
Vaše

Prázdniny visí ve vzduchu, pro školáky je ten nejradostnější čas, písemky jsou zažehnaný a čeká je pár posledních dní ve škole (já konec června vždycky milovala), pracanti zas odpočítávají dny do dovolené na kterou se těší celý rok (jak na smilování boží):-). Zítra nás čeká první letní den a jako každým rokem je konec června plný třešní, letních radostí a očekávání nových zážitků i dobrodružství.


3 věci, na které v létě nezapomínejte:

1.Mlsejte třešně! A ovoce vůbec, konečně totiž chutná zase jako ovoce


2.Noste šaty ze kterých vám poleze klidně i zadek-vždyť je léto!:-))) Tyhle puntíkatý mám z HM.


3.Nezapomeňte se každý den namazat (a je už na vás jak:D). Ale vážně, sluníčko je čím dál tím víc agresivní (já teda nevím, ale pořád to někde slýchám) a pijte (fakt jako)!!


Často se vracím myšlenkami do dětství a řeknu vám, že na tu naší třešeň bych dneska už nevylezla-rozhodně né do koruny, kde bych celej den seděla a blbla s kamarádkama (a jak bych ráda!).


No a co si dneska pustíme?? Že se ptáte:-)

Waldemar Matuška - Jó, třešně zrály


Užívejte si krásný léto, plnými doušky a nezapomeňte se občas vrátit do toho bezstarostného dětství, kdy jsme celý dny jedli jenom třešně. Trhali si je do zásoby a do trička, který jsme nakonec měli celý zničený a bylo to fuk....

Vaše