Vraťme lásku dopisům!

Dneska jsem byla na poště a nemohla jsem si vzpomenout, kdy naposled jsem poslala, nebo dostala nějaký dopis. Dřív, to byla jiná, jako dítě každou chvíli. Dostávala jsem je od (pra)rodičů, kteří mi psali na školu v přírodě i tábor nebo jen tak, když jsme šly s mamkou kolem trafiky (vzpomínáte na vůni trafiky, když jste se nahnuli do okýnka...tabák, noviny a vůně vyvanutého kafe). Ale nejlepší byly samozřejmě ty OD a PRO kamarády. Psaly jsme si hlavně s holkama z tábora. To bylo vždycky radosti a zároveň zážitek (nevím zda větší pro mně, nebo udivenou mámu a co teprve pošťačku?), když přišla obálka tlustá jak palec s velmi vkusně vydesignovanou obálkou (rozuměj počmáranou), která skrývala několik A4, popsaných oboustranně, hodně malým skoro nečitelným písmem s občasným (vysoce kreativním) obrázkem a text, který obsahoval měsíční (skoro denní) náplň dnů odesilatele:-). A co teprve, když se koupil dopisní papír bez řádků, to bylo jak jízda na tobogánu.

Oslovení slečna byla nuda, tak jsme vymýšlely ,,originální a strašně vtipný'' oslovení, jako Kočička, Madam apod), křestní jméno (zdrobnělé, občas debilně jako Gábinečičička) a přezdívky do závorek, později jsme přišly na kouzlo uvozovek - fakt boží.
Jako prvňačka jsem dostala pohled z tábora od svojí kamarádky Jiřky, která napsala Gabryjela (jasně, byla i na první třídu šikovná), to myslím, že šla pošťačka do kolen:D.


Pohledy jsem měla nejradši s kočičkama (jako všechno). A že jsem jich měla! Šuplíky i krabice byly malý:-). Ale jelikož jsem tvor vyhazovačný, tak jich už moc nemám.


Pamatujete na ty krásný dopisní sady ve kterých byly různě vyparáděné dopisní papíry i s obálkami?


Když se psalo klukům, tak se obálka i trošku navoněla (škoda, že to těm blbcum bylo jedno:D).


Vím o postcrossingu, ale zatím jsem se k němu neodhodlala.

A tak mě napadlo, že jsme si mohli nějaký to psaníčko poslat navzájem my, co vy na to moji milí čtenáři? Nemyslím jen tak halabala obyčejné psaní, myslím něco, do čeho dáme kus sami sebe a až půjdeme k té poštovní schránce (kterou bude spousta z nás ve svém okolí hledat-smutné, ne, realita), tak se vrátíme do časů, kdy jsme chodili celý natěšení s takovou obálkou několikrát týdně a znovu nalezneme tu radost a potěšení z otvírání domovních schránek (kterým je určitě smutno po krásných obálkách - znají už jen ty z Tesca, Innogy nebo O2).
Nemusíme si psát dlouhosáhlé příběhy, ale můžeme poslat lásku skrze pár řádků, úryvek nebo hezký verš z knížky, citát a nebo obrázek s pozdravem. Doma se skrývá spousty pokladů, které odpočívají v zaprášeném a opuštěném klidu, stačí se jen dívat, najít je a poslat někomu, komu vykouzlí úsměv na tváři.




Washi pásky, tak milé a připravené na každou lumpárnu....ozdobíme jimi svět:-)



Chcete dostat tajemnou, však půvabnou obálku, která bude ukrývat něco kouzelného? Mně by se líbila a jak! Tak kdo do toho jde se mnou? Pojďme potěšit svoje šibalský já, který v nás podřimuje a chce si občas povyrazit. Vraťme lásku (k) dopisům. Buďme kreativní a rozdejme úsměv na tváři co očka rozzáří:-) (že by slogan do kandidatury politické strany:D). 





Pokud chcete nějaký to psaníčko vyměnit se mnou, napište mi buď na facebook nebo na email. Budu se těšit!!!

To se budou pošťáci divit:D.

No a co si k tomu psaní dopisů zahrajeme? Please Mr. Postman <3

Pusu Vaše,