Uff, cukroví a salát chci vidět zase až za rok (proč jsou ty tradice plné jídla a samých dobrot?) Vždycky to uteče jako mávnutím kouzelného proutku a je po Vánocích. U nás se letos slavili v rodinném kruhu a i když jsem díky nemoci (určitě to bylo díky nemoci) zapomněla na pár věcí (jako zazvonit na zvoneček, koupit prskavky, ba i ubrousky), tak byly stejně kouzelný. Pro každého jsou ty JEHO Vánoce těmi nejkrásnějšími, ale pokud máte chuť, nakoukněte k nám:-)

U nás doma se musíme vyparádit všichni.

M dostal pár hraček, protože nám přišlo zbytečný obohacovat 7měsíční mimino, který z toho má ještě prd a spíš ho zajímá jak pocuchat světýlka a řetízky na stromečku.

 Vánoce byly bez sněhu, ostatně jako poslední roky a dnešní počasí připomínalo spíš jaro, ale zima bude ještě dlouhá a docela se těším až alespoň pár cm napadne. Celé svátky se u nás střídaly návštěvy (to já miluju), jedlo se, pilo, hodovalo, ale teď už jsem ráda, když si zalezu pod deku a pustím si v televizi pohádky.
 A jak jste si užili Vánoce vy? Co jste dostali od Ježíška? Pochlubte se mi v komentářích.


Mějte se krásně, užijte si oslavy Nového Roku a vstupte do něj tou pravou nohou!

P.S.: A vybodněte se na petardy, hlavně kvůli pejskům...a vašim končetinám.

Salát čeká v lednici, cukroví se bojí na stole kdykoli projdu a vůně mandarinek se vznáší po bytě (napsal bych že i jehličí, ale bohužel máme uměláka:-)), pouštím si koledy (respektive soundtrack BJ, občas přepnu na MJ a završím to starou americkou klasikou a jazzem- české koledy pouštím až na rozbalování dárečků). Usedám s velkým hrnkem čajem a přemýšlím nad tím zítřkem a nad Vánoci jako takovými.
  Vánoce mají dvě strany, stejně jako všechno v našem krásném světě. Pro některé jsou to svátky radosti a štěstí, pro někoho spíš smutku a stesku. Pokud nezažíváte zrovna nejšťastnější časy, věřte mi,všechny - i ty nejhorší okamžiky jednou skončí! Snad brzo...Slibuju!


Já si nepřeju mraky dárků pod stromkem, přeju si,, pouze '', aby jsme se měli všichni rádi, dařilo se nám jak si představujeme, byli jsme zdraví a překypovali smíchem a dobrou náladou. To samé přeji i Vám!

S láskou v srdci vzpomínám na všechny, co tu nemohou být s námi a posílám jim tu největší a nejsladší pusu! :-)

Jsem vděčná za lidi, které mám kolem sebe a že jsem se v tomto roce stala maminkou - to je to největší požehnání a štěstí! Ale dost sentimentu, užívejte svátky vánoční ať už s rodinou, nebo sami, jezte, pijte, veselte se a dávejte si bacha na kosti z kapra.

Zdroj: Pinterest by fashionguru Mark Darcy

P.S. Jo a koukejte se k tomu stromku vyparádit, třeba jako Pan Darcy! :-)

Miluju Vánoce, přímo se v nich vyžívám! Stromek, světýlka, dekorace, řízky, pohádky, koledy, vůně jehličí, purpury a nedočkavosti z dárků ... ta vůně ... Letos jsou to naše první Vánoce i s malým Ježíškem. Nějak sem to nevydržela a ozdobila stromeček už začátkem prosince (příští rok bude až na Štědrý den, tak co). Dárky nakoupené a zabalené a i když jsem nemocná, tu vánoční atmošku mi nezkazí snad nic:-)Je to možný? Už jen 7 dní! Vždycky to tak rychle uteče... Co určitě patří k mým Vánocům jsou procházky (nejlépe ve sněhu, ale zima si nedá říct), návštěvy, svařáček, litry čaje a .....

 Jmelíčko



Svíčky, světla, světýlka

Zdroj Pinterest

A kdybych nezkoukla tyhle tři filmy, nebylo by to zkrátka ono!





 Dekorace


Kolekce na stromečku.


Mandarinky - taky ti voní celým bytem?

 Na chvíli se zastavte, pusťte si oblíbený film, zatopte si v krbu, rozprostřete kolem sebe všechny ty dobroty a nasávejte (vánoční atmosféru myslim :-D)!


Všem Vám přeju krásný Vánoce a užijte si je podle svých představ!

Už je to pár měsíců, co jsem si koupila bílé hrnečky s tím, že je pomaluju. Občas jsem ráda tvůrčí, tak mám pro vás dnes návod jak z obyčejných hrnečků ,,vykouzlit'' originály:-)



Budete potřebovat:

• Hrnečky - nejlépe bílé (já sehnala 1ks/25Kč v Tesco)
• Fixu nebo barvy na porcelán - (použila jsem fixu Marabu. Je zapékací a vydrží i mytí v myčce) sežene je ve výtvarných potřebách.

Hotovo! Easy Peasy! :-) Do hrnečků můžete naaranžovat čaje, bonbony nebo třeba sáček s kávou.
No nejsou roztomilé?

                                   Přeju krásnou, už třetí adventní neděli (hrozně to utíká)!
 Máte už všechny dárky? Já asi jo a jelikož letos nepeču (dělala jsem linecký a myslela jsem, že poletí z okna) ani nelítám po nákupech, tak si vánoční atmosféru užívám v poklidu.
 Zhruba před měsícem jsem obdržela pozvánku na vánoční večírek s dobročinným bazarem. Strašně jsem se těšila, ale nakonec jsem to poměrně zazdila. Akce byla v sobotu. Pečlivě jsem v pátek chystala věci, které jsem měla v plánu odevzdat. Oblečení nažehleno, šperky nablejskaný, ale to bych to nebyla já... Pozvánku jsem si přečetla jen letmo a když jsem ji pročetla celou, stálo v ní, že takto připravený věci se měli odevzdat už zhruba před 14ti dny.


V rychlosti jsem zalarmovala pořadatelku, ale bohužel by se věci nestihli zařadit...To jsem pako! Ale tak věci mám přichystaný na příště a na bazárku jsem si koupila alespoň svetr. Mám z něj ohromnou radost a ještě větší z toho, že výtěžek poputuje do dětského rehabilitačního stacionáře.  Jedná se o nestátní zdravotnické zařízení starající se o děti předškolního věku se zdravotním handicapem, který jim neumožňuje navštěvovat normální mateřskou školku. Tým zdravotních sestrech, fyzioterapeutů a dalších členů zajišťuje každodennní rehabilitaci dětem převážně s pohybovým postižením( děti s dětskou mozkovou obrnou, předčasně narozené děti, atd.). Cílem této péče je zlepšit jejich pohybové i sociální dovednosti a umožnit jim co nejvíce se zapojit do běžného života.

 Akce byla skvěle zorganizovaná, holky měly nachystané i pohoštění a mít o pár velikostí míň, tak bych šla domů asi s několika taškama.




 Určitě máte doma věci, které už nenosíte, nebo si je schováváte s vědomím, že je určitě někdy vytáhnete (ale znáte to:-)), tak až Vám příště na facebooku přistane podobná pozvánka, tak si ji pozorně přečtěte a zkuste se zůčastnit. Stojí to za to:-)



Dobrou,

 Než jsem otěhotněla a vlastně i celé těhotenství jsem si myslela, že budu přísná máma, že kojení není potřeba když existují umělá mléka a že je to hlavně o tom, nastavit miminku řádnej režim. Kdybyste se mě ještě v porodnici zeptali, zda budu dítě nosit, tak se tomu budu smát a říkat nějaký nesmysly o nosítkách a šátcích. Žila jsem prostě v domnění, že moje dítě bude spinkat ve své postýlce a že nejlepší metodou bude nechat dítě vybrečet a nenapadlo mně, že to konkrétně mně tak semele:D






 Šestinedělí u nás proběhlo bez problémů a hormony se mi zklidnili prakticky hned (jen si teda občas popláču u filmu, což by se mi dřív nestalo). Prvních pár týdnů jsem se prala s kojením, ale zvládla jsem to a jsem za to šťastná a docela i pyšná sama na sebe (vím, že samochvála smrdí, ale musíme se umět poplácat po rameni:-)).
 Pořád si říkám, že všechno zvládnu sama a taky zvládám...až na to, že jsem se už půl roku nevyspala (a vím, že se tento stav dalších tak 20 let nezmění). Chtěla jsem začít zase sportovat (alespoň 1x týdně jít na jógu, párkrát do týdne si zacvičit doma a nebo si jít zaběhat), ale nemám energii, nebo jsem možná jenom líná. Matyáš trpí bolestí bříška, takže vstávám x krát za noc a po ránu jsem ráda že lezu v rytmu ,,trochu funguju''. Když přes den usne, tak mám zase na práci jiný věci a je mi líto jít spát. Zapomínám se najíst a když už doma v rychlosti něco uvařím, tak to chutná jenom mě a psovi. (Pes je nejlepší přítel člověka, teď už vím proč). Připadám si jako tamagoči, jen si doplňuju čárky v jídle a energii. Stěží si nalakuju nehty, vlasy nejsou hebké a vždy upravené, spíš jsou smotané do jakéhosi drdolu, který musím narafičit aby vypadal fresh. Mít rozpuštěné vlasy je pro mě svátek, protože ty malinký prstíčky jsou jak gumová rukavice. Make-up mi trvá 3 minuty (dřív mi trval 5minut, to je skoro o půlku míň!). Neladím si už kabelky s botama a jsem ráda, když občas kabelku vytáhnu, protože do kojící tašky se vejde přece úplně všechno. Boty mám špinavý od neustálýho brzdění kočárku a podpadky jsem viděla naposledy tak před rokem. V autě jsem začala poslouchat písničky pro nejmenší, než Matyáš usne. Kojím na veřejnosti, protože není čas hledat kojící koutky (kterých je v ČR minimum), takže občas vytasím prso i na místech, kde bych si dřív ani nesedla. Chybí mi moje práce, kamarádky a celková volnost. Nemůžu být spontánní a z minuty na minutu si domluvit víno s kamarády, jít do divadla nebo na pařbu. Matyáš váží skoro 9 kg a autosedačka je strašně těžká a jak jí pořád tahám, nebo vyndavám a zandavám kočárek z auta, tak mě bolí záda. Bolí mi taky z toho, že malýho po několikátem kojení v noci nevracím do postýlky a nechávám si ho na své půlce postele, kde spinká celej spokojenej a já se kroutím na 10cm. Spánek delší než 2 hodiny jsem tak čtvrt roku nepoznala, ačkoli se snažím Matymu vštěpovat režim už od narození, ale jsou týdny, kdy nám to skvěle funguje a pak týdny co vůbec. Zním zoufale? Beru to tak, že to k tomu patří a já bych neměnila, protože když se na to podíváme z té druhé strany, tak ty úsměvy po ránu celou tu probdělou noc vynahradí.






Cvičíte v podstatě celý den. Díky tahání dítěte, kočárku a autosedačky budete mít bicepsy jako Arnold. I když vypadáte jako zombie, máte mastné vlasy nebo poblinkaný tričko, tak se tomu svému malému tvorečku líbíte a miluje Vás nejvíc na světe! Lepšího parťáka mít nemůžete! Nemusíte řešit zda je sobota nebo středa. Vaše boty a kabelky jsou jenom věci. Můžete chodit do ZOO, koukat se na pohádky a poslouchat přiblblý písničky, šišlat jak blázen, blbnout a jste prostě ta nej! Chodíte ven a užíváte si každého počasí plnými doušky a netrávíte celé dny v práci. A ruku na srdce, kolikrát se vám nechtělo do práce vstávat, nebo jste měli pracovní ,,ponorku''?






Pár dní zpátky začala zima a ty ,,vlezlý'' ranní mrazy, takže jsem ráda, že každé ráno, celá rozespalá nemusím škrábat okýnka u auta.
 Dopíjim to svoje studený kafe, udělám si drdol, jdu si vyměnit upatlaný tričko a hrát si s tím svým broučkem, protože se ,,bohužel'':-) už vzbudil.

Jsem šťastná, že jsem MÁMA. Rodičovství je dar a já si ho užívám každým douškem! Nikdy v životě není nic černé nebo bílé. Svět je barevný a my bychom si měli právě ty barvy užívat!


Mějte krásný den a podělte se se mnou jak to chodí u vás:-)

Vánoce se blíží a já, ačkoli jsem stihla letos už ozdobit i stromeček, tak jsem jaksi opomněla na výzdobu oken.

Mám pro Vás rady, jak si hezky ,,ustrojit'' okna, i když Vaše peněženka zeje prázdnotou:-)





Je k tomu potřeba:
1. Jít ven
2. Nasbírat krásy přírody
3. Květináč, nebo truhlík do kterého si vše naaranžujete






Můžete si je nechat ,,nature''







Nebo ještě dozdobit:-)














Tak se pochlubte:-)

Zrovna dneska ráno, po pár hodinách, jak jinak než přerušovaného spánku jsem si pohledem na skoro prázdnou lednici, v níž se bojí jen litr coly vzpomněla na minulý rok a po pravdě řečeno, jsem ráda, že už je malej na světě a že jsem ten rok přežila ve zdraví...no ikdyž :-)

Září:
 Absolvuji poslední pařbu, na které si říkám, že bych mohla být těhotná. Druhý den běžím posledních 10km a další víkend zjišťuji, že sen se stal skutečností a jsem těhotná!! Moje srdce se tetelí blahem a divím se, že se to povedlo na poprvý, asi jsem dítě štěstěny!

Říjen:
 V práci si hraju na to, že nejsem těhotná a zatím to ví jen přítel (kterej vyšiluje), mamka a tchýně.
 Dostávám těhotenskou průkazku.


 20.10.2015 mám první fotku z ultrazvuku <3
 Mám před sebou dvě svatby, kde líčím nevěsty. Na první svatbě jsem i jako host a naštěstí nikdo nekomentuje, že jsem jako řidič a nepiju.


 Cestou z druhé svatby se stavuji za svou kamarádkou Jandulou, a velkou novinu jí sděluji, celá nadšená, že je mi dobře, cítím se bezvadně a nemám žádné typické příznaky:-) Hned druhý den to ale začíná...

Listopad:
 Jsem ve druhém měsíci těhotenství a zhruba už měsíc jsem na pracovní neschopnosti a zvracím v pravidelných intervalech tak 20x, v časovém úseku od 6h od rána do 16h odpoledne. Do toho mám chřipku a migrénu...Nikdy jsem takovou bolest hlavy nezažila a celkově mi nikdy nebylo hůř! Zhubnu 5 kg, je mi pořád špatně, nemám na nic chuť, nic nejím a jediný po čem nezvracím je Cola. Tahle neskutečná sr..ka mě drží při životě ještě další dva měsíce. Miluju tě, Coličko!

Prosinec:
 Čekají mě testy v Gennetu, které dopadnou dobře. Jsem tak ráda! Nemůžu se dočkat, až se dozvím pohlaví dítěte.
 Zvracení se ustálilo a zvracím tak 5x denně. Zkouším se vzchopit a začnu jezdit i do práce, kde už je všem jasné co mi asi tak je:D. Jíst můžu většinou už od oběda a večer jsem už úplně v pohodě. Od půlky prosince už to vypadá, že tato etapa zkončila, ale abych si ten Novej rok užila, tak radši vyzvracím všechny silvestrovský dobroty a v tomhle duchu pokračuji i v lednu.

Leden:
 Chystám se na novoroční pracovní večírek, kde mi už vylejzá pupek:-)


 Mám další migrénu, nevidím na jedno oko, zvracím, necítím půlku těla, brní mi i jazyk a nemůžu ani mluvit...jedu na pohotovost, ale tam dostanu injekce do zad a pošlou mně domů s tím, že jsem přecitlivělá díky těhotenství.
 Začínáme rekonstruovat obývák, bydlíme u tchýně, bude to trvat tak měsíc. Máme skvělý zedníky, kteří nám udělají i pokojíček a já si budu vše v klidu chystat, jak já se těším!
 Jedu na wellness víkend s kamarádkou, do lázní Poděbrad.




Je to kluk:-)!

zdroj:www.pinterest.com

Únor:
 Zedníci makaj jako když nemakaj a nezdají se být tak skvělí.



 14.2 přesně na Valentýna, odlítáme na týden do Anglie. V den odletu mám horečku, chřipku a je mi na umření. Po dvou dnech se dám konečně do kupy, užívám si nákupy pro prcka a Londýn (docela mi zmohl a na druhý den jsem pěkně unavená a ozývají se záda). Musím si koupit těhotenské kalhoty (ač jsem myslela že to zmáknu jen v legínách...:D naiva).




 Přibrala jsem 4kg. Bříško vypadá už jako těhotenské a né přejezené:D. Jsem spokojená, že nenabírám rychlostí blesku a nevypadám zatím jako velryba.
 Další migréna s aurou, zase mi ochrne půlka těla, nedám dohromady ani větu jak se mi pletou písmenka a kolegyně mně veze domů z práce. Do nemocnice tentokrát nechci, ale večer už myslím, že budu volat sanitu. Jsem sama doma a přece jen už jsem v pátém měsíci...zaspím to.
 Začínám tláskat- nejím, ale žeru!

Březen:
Zedníci jsou debilové, všechno nám spatlali a musíme dodělat obývák sami. Všude bordel a v ložnici je nastěhovanej obývák a není tam k hnutí.
 Mám další migrénu (hodně jsem o ní, po předešlých zkušenostech četla, tak už vím, že se té co mám říká migréna s aurou), myslím, že asi umřu.
 Další, co se dostavilo je únava, ta je až neuvěřitelná a stále jen žeru, hlavně sladký a smažený...Nahoře mám 10kg.
Malej už pěkně dovádí, čtu mu a pouštím písničky:-)


Duben:
 Začínám stresovat, že rekonstrukci do porodu nestihneme. Makáme jak šrouby, skoro nespíme a neustále něco tahám - těhotenství přece není nemoc, ne? (ale chtěla vidět chlapi, kdyby to měli tahat). No není, ale ten týden v nemocnici jsem si mohla ušetřit, kdybych se na to vyprdla a odpočívala - diagnóza: malé miminko a méně plodovky. Po týdnu mi propouští domů.
 Další migréna a zrovna, když mám pravidelnou kontrolu v rizikovce. Veze mě tam muž a dozvídám se, že už se otvírám a když jsou bouřky, tak se rodí nejvíc, tak ať jsem radši v pohotovosti, Bouřky hlásí na celý týden, tak hned co dojedu domů si balím zbytek věcí do porodnice a doufám, že ještě rodit nebudu, musím toho spousty stihnout:D.
 Čeká mě pár posledních dní v práci a pak už pracuji jen z domova.
 Mám nahoře 15kg a bez kojícího polštáře neusnu. Užívám si poslední chvíle, kdy jsem ještě sama.


Květen:
 Pořád makáme na obýváku, ale už se to blíží ke konci.


Jsem už na nervy, pokojíček v nedohlednu, baby shower jsem musela zrušit a jsem ze všeho smutná. Naštěstí mám pro Matyáše už vše koupený a nachystaný (taky jsme se konečně ,,tak nějak'' dohodli na jménu o který jsme celých 8 měsíců bojovali)...Díky bohu, ještě musíme na matriku! (tu už jsme nestihli)
 Už chci rodit, piju maliník a do jogurtu si dávám konopné semínko. Po maliníku mám občas poslíčky.
 Jdu umýt okna v celým baráku, zajdu si na řasy, ke kadeřnici a jsem už zcela připravena:D
 Nahoře mám už necelých 19kg. Moje váha se blíží 90Kg...Ufff...


 Pořád čůrám a nejlepším kamarádem je kojící polštář.

 28.5.2016 ve 4 ráno se budím (po 2 hodinách spánku), v půl 8 přijíždíme do porodnice, v 11h zvracím a začínají mi velké bolesti. Od půl 12 už jsem na porodním sále. kolem 13h mi porodní asistentka ,,omylem,, praskne vodu... aha, tak teprve teď začínají velké bolesti...V 16:05 se mi narodila ta největší láska. Zažívám takový pocity štěstí a euforie, že to ani není možný. Zvládli jsme to!! Myslela jsem, že umřu, ale jsem v sedmém nebi:-)


Červen:
 Šestinedělí. Hned jsme se zžili a cítím se dobře, vše se hojí tak jak má (ženské tělo je fakt kouzelné), jen to kojení, to je bolest.
 Musím do nemocnice na zákrok.
 Konečně začínám žít. Matyáš je zlatíčko, zvládám vše doma i pomáhám z domova v práci.
Obývák konečně hotov!

Červenec:
 Venku je krásně, léto v plném proudu, Maty jen v plíně v kočárku a já se opaluju a každý 3 hodiny kojím, už bez problémů. Vstáváme kolem 11 odpoledne, takže jsem poměrně vyspalá. Doma  a nepotřebuji odpočívat, jsem plná energie...to mi už brzy skončí:-)


Srpen:
 Bolavé bříško, které nás doprovází doteď. Začínající únava a cesta do Anglie. Matyášek začíná víc vnímat, směje se a je to čím dál tím krásnější.
 Zlepšila se mi pleť a měla jsem husté krásné vlasy....bohužel ani mně se to nevyhnulo a už mi padají:(

Nás teď čeká ještě udělat pokojíček, na co se už třesu. Takhle náročnej rok už zas dlouho mít nemusím a pokud máte to ,,krásný'' těhotenství o kterém se dočítám v časákách tak si ho užívejte a pokud to máte obdobně jako já, nezoufejte, to malé štěstíčko vám to pak vrátí i s úroky!


S láskou,