Stará Singrovka aneb láska jedné nešvadleny
Moje babička Zdeňa byla švadlena, já, ačkoli se babi vážně snažila, jsem ten um nezdědila a díky své netrpělivosti ani nenaučila. Pamatuji si na její krejčovskou pannu, pracovnu, ve které bylo spousta metrů a kříd a jak trávila hodiny a hodiny šitím... ten krásnej zvuk plnej nostalgie... Jako dítě mě mechanismus šicího stroje (jak se na něj šlapalo - a že občas hóódně rychle) fascinoval. Stroj, který mám já, po babičce bohužel nemám (teda po té svojí), ale mám ho stejně ráda. Zdobí naší předsíň (ze které jsem musela přesunout knihovnu, aby se vešel) a tak je první věcí, kterou vidíme, když se domů vracíme.
Ona taková stará Singrovka, né jen že má svůj půvab, ale i mnoho využití v interiéru. Viděla jsem je předělané jako skříňky pod umyvadlo v koupelně, jako stoly či zahradní dekorace. Časem z něj chci mít svůj psací stůl, ale zatím je mi...já nevím, asi je mi zatím líto do stroje zasahovat.
Hádejte co se skrývalo v tomhle malinkém roztomilém šuplíku? Velice starý a zachovalý návod, křídy a obyčejná tužka...díky té nostalgii tam bydlí doteď.
Dřevo je už ve špatném stavu, ale stejně je to krásně opracovaný kus s originálními prvky.
A ty detaily, ozdobné prvky i obrázky....
Občas mám pocit, že je kouzelnej... pořád tak krásně a staře voní, vyzařuje z něj dobrá nálada a rovnováha. Možná proto ho mám tak ráda a je součástí našeho domova (nejdřív byl v plánu jako balkónový, pak zahradní).
Zdobí ho pár dekorací jako rámečky s fotografiemi, svíčky a občasné kvítko.
Pochlubte se, pokud vám doma nebo na zahradě dělá podobný stroj radost či na něm dokonce šijete?
Mějte se pohodově a když už budete správně naladěni, tak si pusťte můj oblíbený BEST OF JAZZ,
vaše