Třicítka na krku

Tak je to tady, můžete mě přivítat mezi třicátníkama. Ach jo.. Ba ne, je to skvělý. Čekala jsem, že mě dostihne velká krize, která bude mojí rozervanou duši trhat na kusy, ale nestalo se tak. Právě naopak, od dvaceti na třicet vypadám, tak konečně vypadám ,,správně'' :D.

Vzpomínám, stejně jako každý rok na narozeniny, kdy mně děda, každoročně-tradičně musí vyfotit s kyticí čerstvě natrhaných tulipánů pod naší malou višní. Většinou mám na sobě ,,hodně crazy IN oblečení'' a většinou je ten den nádherně. 2.květen. Děda přichystal super program, dárek a dort (jakožto milovnice koček jsem dostala kočku, které ovšem při převozu upadl ocas. Děda si s tím hravě poradil a píchnul kočce do ,,zadku'' nanuka:-))). Dostala jsem knížku s ručně psaným věnováním (které mimochodem miluju a snad nikdo mi ho krom něj nenapsal), pár dárků a největší radost jsem měla z toho, že máme asi šest koťat, který můžu celý dny tahat :-). Naše velká (v tu dobu mi připadá obrovská) zahrada je krásně rozkvetlá a nejvoňavjejší v roce. Ťapka (je jedno kterej) hlídá slepice a občas zkontroluje, kterápak černá kočka dorazila domů. Měli jsme jich snad 10. Ranní paprsky mě budí a já vstávám s nadšením, co dnes budeme dělat. Za chvíli konec školního roku a já se nemůžu dočkat prázdnin a léta.
Dívám se z kuchyňského okna na obří třešeň, která začíná pomalu odkvétat a já se těším, až se zabalí do červené barvy třešní a my budeme lézt po žebříku až úplně nahoru a celé dny tam s kamarádkou
brebentit a soutěžit kdo si do pusy strčí víc třešní. Trika špinavý až běda a naprosto spokojený. Žádný starosti, u babičky a dědy, tam nám patřil svět <3...a teď zpátky do reality moji milí...


V sobotu jsem měla oslavu, na kterou dorazili všichni moji nejmilejší dokonce i Londýn:-) (jen Brighton se nedostavil, ale budiž mu odpuštěno, přiletí až v červnu na Ozzyho:-))). Dostala jsem krásný dárky, perfektně jsem si oslavu užila, ustála celý večer bez trapasu (POTLESK) a druhý den jsem ani neměla mimozemskou kocovinu (potlesk APLAUS). Jen by bylo potřeba ten večer nafouknout. Vůbec nechápu, jak můžete zvládat například svatbu? Tak rychle celý večer uteče a nedej bože, když se pořádně nevěnujete tetičce z pátého kolena nebo zapomenete v tom všem spěchu na pár tradic. Stejně jako já fotit. Takže nemám jedinou fotku z celého večera.


Vím, že u nás žen je třicítka takovým středobodem vesmíru. Už několik let poslouchám věty typu- ,,a to počkej po třicítce-to pak nezhubneš ani kilo, metabolismus se ti zastaví a nenaděláš nic i když budeš jíst celej den mrkev''-sakra, no paráda..
A nebo ,,počkej po třicítce, to teprve zažiješ skvělej sex, ženská si to začne užívat až ve vyšším věku''-SAKRA, NO PARÁDA! :D


Nejvtipnější dárek...


A nebudu se tady vytahovat s těma ostatníma, žejo. Jenom rada pro všechny přítelkyně. Wellness pobyt je lepší než striptér! Fakt..


A nevím, proč jsem dostala tolik vína, vždyť já piju třeba i zelenej čaj...


Taky nevím, proč se mi všichni ptají jak se cítím? To už by se měla začít ozývat artróza nebo začíná po třicítce bolet tračník?? Vážně se cítím skvěle, bejt třicka je strašně fajn - už jsem si na to zvykla. Už ani nepíšu do zpráv, když mi přijde text, který začíná ,,Ahoj tricko'', jako odpověď ,,Jaký tričko?''. Stejně tak nejapné řeči svých kamarádů které směřují ke čtyřicítce odpaluju jako rakety zpátky do vesmíru:D (ale né vážně, kluci už stačilo :D).


Naštěstí jsem se vyhnula větám týkajících se bezdětných žen po třicítce-upřímně vás lituju, hlavně, co se babiček a dědečků a všech nemoderních a zásadových  a tradičně smýšlejících lidí týče. U nás doma se už ani nemluví o tom, kdy se ta Gábinka vdá, ba dokonce kdy si najde někoho ,,normálního''. :D.
Ještě před pár lety, plna očekávání a realizací svých snů, jsem si plánovala, že si ke třicátinám dám můj sen - týden v New Yorku. A ejhle, člověk mění, život mění, děti mění. Dneska vám můžu s upřímností a jistou hrdostí říct, že jsem spokojená, sice se do New Yorku ještě určitě nějaký ten pátek nepodívám, o kabelce od Vuittona si nechávám jen zdát  a jediná letošní dovolená bude v Táboře-s holkama (ještě jednou děkuju, se striptérem bych se do Tábora nepodívala). Místo toho jsem zplodila syna, zasadila strom (mojí milovanou magnólii, od mých milovaných kolegyní z práce, která je na zahradě, na které jsem byla naposledy s makléřem, který komentoval velikost zahrady a že je potřeba natřít střechu) a skoro-prodala dům. No co, zkrátka v životě je to párkrát dolů, jednou nahoru a kdyby to tak nebylo, člověk by usnul na vavřínech. Nejdůležitější je být zdravý, silný a mít kolem sebe rodinu a přátele. Zkrátka musíme se mít rádi a být rádi za to, že se máme. A že se máme! <3.


Tak hop hop a letím vzhůru vstříct dalším alespoň dvěma třicítkám. Ti, co už mají tu třicítku taky na krku, jak jste se cítili a jak se cítíte? Budu se těšit na vaše komentáře.

Mějte se krásně a prostě buďte šťastný...

Vaše





















P.S Nejvíc mě mrzí, že se nemůžu už smát mým kamarádkám nad 30.
P.P.S Jo a s dvacítkama se nebavim! :D