Focení miluju, od mala, odd dob, co pamatuji. Vím, jak jsem musela všude sebou nosit foťák. Na školy v přírodě, tábory, výlety. Můj děda, ten nejlepší chlap na světě, to měl taky tak (po něm jsem zdělila, nebo mi spíš předal lásku k psaní, focení, přírodě a zápisníkům). Celý život si psal deníky, rád se učil novým věcem (byl neuvěřitelně vzdělaný), měl smysl pro spravedlnost, rodinu a vzpomínky-takže samo i pro fotky. Byl to můj HERO (proto to mám asi tak těžký s chlapama:D). Když jsem si poprvé koupila digitál, byla jsem naprosto fascinovaná kvalitou snímků (doba je už jinde), nestala se ze mě profesionální fotografka a některý moje fotky stojej za starou belu, ale stejně je miluju a bez foťáku nedám ani ránu.

Leden pomalu končí a já se rozhodla, že budu na blog přispívat (v rámci možností), jako dřív. Což znamená, že když Matyášek usne, budu se sirkama v očích psát články a upravovat fotky:-). Škoda že zrovna psaní blogu jsem nenapsala do svých předsevzetí, která se mi samozřejmě vůbec nedaří realizovat, dokonce jsem hned po novém roce zase utrácela. Jenže, přijměte jako mou omluvu fakt, že je mi přece jen třicet a měla bych mít doma slušnou sbírku Voque a žít si na vysoký noze. A tím se dostáváme k drobnostem, která mi ten ledový měsíc zpříjemnili (můžu vám samozřejmě zmínit pokutu za rychlost, výměnu oleje a trable s hypoškou, ale to nikoho nezajímá, těch svých problémů má každý dost, no ne?).

Jak jistě všichni víte, tak mám doma takové svoje malé papírnictví, ve kterém nesmí chybět rozpustilé tužky, různé sešity, zápisníky, washi pásky a spol. Když mě to chytne, objednávám na Aliexpresu jak zběsilá:-). Po posledním nákupu (jak by řekl Maty nápuku) jsem se se svými úlovky mazlila obradostňovala (existuje vůbec to slovo?) a narazila jsem na prázdný sešit (!!!!), chápete, prázdný! Kdo to má s papíry stejně, tak určitě pochopí, jaká radost mě přepadla!  

Poslední dobou jsem se zase hodně rozečetla, už nejsem ve stavu, kdy se mi u třetí stránky začnou klížit oči. Každý den se snažím najít si chvilku a knížku otevřít, i když slupnu jen pár stránek, mám pocit, že mám ten den splněno a cítím se líp (víte jak to myslím?). Mám radost, že jsem se po letech ke své lásce-knihám, vrátila (a přísahám, že už jí zůstanu věrná do konce věků). Takže je na čase přidat pravidelnou rubriku i sem na blog, doufám, že se vám bude líbit. Sleduji hodně knižních blogů a kdybych mohla, budu si nové přírůstky kupovat pokaždé, když jdu na nákup (jenže to zase nestíhám číst). Když mě kontaktovala Hanka z Megaknihy.cz, zda nechci zrecenzovat knihu KING, byla jsem trošku na vážkách, jelikož si ráda objednávám a kupuji knihy podle svého, ale zase nejsem žádný znalec světového čtení, tak jsem si chtěla trochu rozšířit obzory. Ve své pubertě jsem ráda četla sci-fi, pak následovalo šílenství Stephena Kinga (to mi přetrvává dodnes), občas sáhnu po světových autorech nebo intelektuálnější knize a jindy si u knihy ráda zarelaxuji a odpočinu, ale erotický thriller jsem četla poprvé.

Venku to nádherně poletuje, my jsme včera byli bobovat (tím myslím, že jsem Matyho tahala po lese a on si seděl jak vládce náš, slunce naše jasné:D) a postavili jsme dva sněhuláky. Matyášek sleduje poslední dobou rád Krtka, tak čekal, že sněhulák ožije (bohužel-ačkoli radši ho tam zítra půjdeme zkontrolovat). Dnes mám celý den volno a užívám si ho ve velkém stylu-s hrnkem plným čaje v pyžamu s teplýma ponožkama a ohřívací láhví v posteli (ne, že bych v mminibytě měla zimu, jen se ráda nahřívám) a černou detoxikační maskou na obličeji, která mimochodem odstraní nečistoty a pleť je po ní hladká a ,,čistší'', jen je pak potřeba pleť zhydratovat.

Svíčky, ty já přímo zbožňuju, zapaluji si je po celý rok, vždy a všude (taky vás v restauraci nenechá na pokoji, dokud jí nezapálíte?). Nejvíc u nás doma frčí aromalampy s voskem a nebo doplňuji čajovky do různých svícnů po bytě, ale jak jsem uviděla tuhle krásu, měla jsem jí psanou v osudu, že mi bude zdobit byt. Na značku WoodWick jsem narazila už před nějakým časem, ale radost jsem si udělala až nedávno (nejsou zrovna nejlevnější). Ale investice se vyplatila, jedním slovem jsou perfektní a já jsem z nich nadšená! Za mě-kam se hrabou Yankee Candle (jak designově, tak cenově).

Krůček po krůčku a zlehounka našlapovat...  

1.Udělejte dobrý skutek

Čiň dobré a dobré se ti vrátí. Být nápomocný a milý k ostatním nic nestojí a a navíc možností jak pomáhat, je nespočet. Každý si pod tím můžeme představit něco jiného, ať už to bude pomoc kolegyni se zaučením nebo prezentací či pomoc s taškou starší babičce, kterou potkáte cestou z prochajdy (moje pomoc překvapila a i když jsem jí v kočárku svezla tašku jen dvě ulice, milé gesto přivítala s úsměvem). Stačí se dívat kolem sebe a možná, až pustíte v sámošce kluka s jednou limonádou před vás, příště, až budete v ruce nervózně žmoulat tři rohlíky a stíhat hodinky, otočí se někdo bystrý a vy díky němu ten autobus stihnete:-).