Na pár zimních večerů u krbu

Někdy jsem unavená, unavená ze všeho a ze všech. Kdybych mohla, sbalím kufřík (vážně malej) a na pár dní odjedu. Odjedu, daleko pryč, nebo klidně blízko, ale do opuštěný maliličký chatky uprostřed přírody, poblíž jezera (já vím, takhle začíná 50% béčkových hororů). Prostě do divočiny. Tam, kde by mi bylo jedno kdy vstanu, kdy si půjdu lehnout, klidně bych mohla vyspávat, nebo naopak ponocovat. Tam, kde bych mohla celý dny vypadat jako strašidlo, ale nikdo by se mě nelekl:-).



Všude jenom klid, sníh a zima. Ale ta krásná, bílá zima, která vás nutí vstát s prvním paprskem sluníčka, oblíknout navlíknout se a užívat si ten čistý, měkoučký sníh, který se jen leskne a působí jak peřinka a vy máte největší chuť ten sníh jíst, házet ho nad sebe, nebo v něm udělat pár andělíčků a zaskotačit si jak malý dítě.


Ráno bych si udělala horký kafe, který bych si vypila na verandě a k němu bych si dala (víte co, normálně?) párky a čerstvej chleba:-). Celý den venku, nebo v chatě a jen tak lenošit. Užívat přírody a ničeho kolem sebe. Vlastně ničeho a všeho zároveň. Ať už venku, nebo zabalená v dece, bych pozorovala tu bílou, studenou krásu.


Po celém dni, protoulaném po okolí, s tvářema zmrzlýma jako rampouch si večer přitopit v krbu, číst si, nebo jen tak koukat do ohně, relaxovat a k tomu popíjet svařák. V noci se zachoulet do péřových dek, jak tenkrát u babičky. Nemít žádný starosti a povinnosti na druhý den, žádný signál, žádná civilizace. Totální Klid (s velkým K).



A samozřejmě, to by bylo prd snění, bez (vy už víte, čeho) vaničky:-)!



Já snad na starý kolena začnu být romantička:-).


Mějte se krásně a přeji vám co nejpříjemnější zimní večery! Mně se bude krásně usínat a ještě líp spát, já jsem se tam totiž jako kouzlem ocitla a jdu si dopít ten svařák:-).


Vaše