My, matky na mateřské to máme snadné, užíváme dovolenou, pijeme koktejly, drbeme s kamarádkama, celý dny si jenom čteme, lakujeme nehty a po očku koukáme, přes zvednutý nohy, na naše milá, hodná dítka. Takže si užívám ta klidná rána, kdy, v rytmu štěkotu a řevu, vylítneme ven, v rychlosti vyvenčíme Rigu a vracíme se do vyhřátého bytu, snídáme a každodenní kolotoč může začít...


Ale poslední dobou, jsou ty rána vážně růžový. I když mám za sebou jen pár hodin spánku, zvedne mi taková cukrová obloha náladu.




Někdy není člověku hej, ale většinou právě ty nejobyčejnější věci, jako procházka, nebo kus dortu nám dokáže zvednout náladu.




Mé nálady kolísají ve velkém a netroufám si ani na víc řádek, tak jsem vám nachytala pár slunečních paprsků a ty vám posílám:-)!


Mějte se krásně moji milí!

Vaše

Někdy jsem unavená, unavená ze všeho a ze všech. Kdybych mohla, sbalím kufřík (vážně malej) a na pár dní odjedu. Odjedu, daleko pryč, nebo klidně blízko, ale do opuštěný maliličký chatky uprostřed přírody, poblíž jezera (já vím, takhle začíná 50% béčkových hororů). Prostě do divočiny. Tam, kde by mi bylo jedno kdy vstanu, kdy si půjdu lehnout, klidně bych mohla vyspávat, nebo naopak ponocovat. Tam, kde bych mohla celý dny vypadat jako strašidlo, ale nikdo by se mě nelekl:-).



Všude jenom klid, sníh a zima. Ale ta krásná, bílá zima, která vás nutí vstát s prvním paprskem sluníčka, oblíknout navlíknout se a užívat si ten čistý, měkoučký sníh, který se jen leskne a působí jak peřinka a vy máte největší chuť ten sníh jíst, házet ho nad sebe, nebo v něm udělat pár andělíčků a zaskotačit si jak malý dítě.


Ráno bych si udělala horký kafe, který bych si vypila na verandě a k němu bych si dala (víte co, normálně?) párky a čerstvej chleba:-). Celý den venku, nebo v chatě a jen tak lenošit. Užívat přírody a ničeho kolem sebe. Vlastně ničeho a všeho zároveň. Ať už venku, nebo zabalená v dece, bych pozorovala tu bílou, studenou krásu.


Po celém dni, protoulaném po okolí, s tvářema zmrzlýma jako rampouch si večer přitopit v krbu, číst si, nebo jen tak koukat do ohně, relaxovat a k tomu popíjet svařák. V noci se zachoulet do péřových dek, jak tenkrát u babičky. Nemít žádný starosti a povinnosti na druhý den, žádný signál, žádná civilizace. Totální Klid (s velkým K).



A samozřejmě, to by bylo prd snění, bez (vy už víte, čeho) vaničky:-)!



Já snad na starý kolena začnu být romantička:-).


Mějte se krásně a přeji vám co nejpříjemnější zimní večery! Mně se bude krásně usínat a ještě líp spát, já jsem se tam totiž jako kouzlem ocitla a jdu si dopít ten svařák:-).


Vaše

Ještě před pár měsíci bych jet nemohla, nebo respektive mohla a jela bych, protože nějaký kus mozku mi tam ještě zbyl, ale byla bych podrobena minimálně týdenním výčitkám, několika hádkám, následnému neodpovídání a mlčení. Několik dní by mě bylo špatně od žaludku, trápila bych se a a zamýšlela vlastně nad tím, že jsem jezdit neměla i přes to, že by to byl skvělý víkend jak pro mně, tak pro Matyáška...jenže takhle to tentokrát už být nemuselo a já jsem tak šťastná!...


Takže, když mi na facebooku vyskočila zpráva od Kláry, která dorazila na týden z Anglie, že jí ,,odpadl'' parťák na prodloužený víkend v Harrachově s prosbou ať jedeme s ní, tak bylo skoro rozhodnuto. Ze zvyku jsem na okamžik zapochybovala zda můžu jet, ale na víkend, kde máte krásný ubytování, jídlo (které nemusíte vařit) a bazén s vířivkou a to vše zcela grátis (uf, neslyšíte Horsta Fuchse?) by nejel jenom blázen. Tak mě čekalo přesunout a přeorganizovat pár věcí, ale když jsem měla už i hlídání pro Rigušku, bylo rozhodnuto a v sobotu dopoledne se vyráželo.


Při vzpomínce na léto, kdy jsme tu byli naposledy se mi udělalo v jednu chvíli nevolno (v hlavě mi probleskl flashback na pár hádek, únavu a celkové vyčerpání), kterých bylo za poslední měsíce na jednu mámu (holku) už moc. Díky celému víkendu a pár posledních dní jsem si uvědomila, že únava byla jen z malé části tím nočním kojením a vstáváním. Unavená byla především moje mysl a pohoda, která ve mně už jen dřímala.





Tím že dřímala hodně dlouho, tak je teď odpočatá a doprovází nás na každém kroku. Mám zase svou energii a myslím, že ji pozitivně vnímá hlavně to moje Štěstí, které má energie na rozdávání <3.


Harrachov nás přivítal sluníčkem a krásně barevnými hřebeny hor. Podle předpovědi to byl poslední teplý víkend v říjnu (zřejmě i v roce). V sobotu nás sluníčko těšilo až do večera a i když v neděli s námi trošku laškovalo, my se nedali. Kdo by totiž odolal nedělnímu výšlapu na Ještěd v takovéhle krásné mlze? Auto jsme nechali těsně před cílem, takže jsme před sebou měli bezmála 1km a cestou jsme se zasmáli úchvatnému výhledu i pánovi, který si hrál na léto (sorryjako ale na kraťasy a tričko to vážně už není, pane).





Nám mrzly packy a záviděly jsme (jako vždy) tomu malému lenochodovi v kočárku, který byl spokojený, vysmátý a mlha mu vůbec nevadila, hlavně že se vezl a neustále něco přikusoval. Matyáška nerozhodí vážně žádné počasí ani maras:-).

Směje se nám očima :-D

Odpoledne se nám vyjasnilo a další naší zastávkou byly Mumlavské vodopády, které jsem tentokrát konečně viděla. Když máte dítě jako je to moje, tím míním že se mu chce chodit tak 2 minuty denně, tak je výhoda jet na dovolenou s bezdětnou kamarádkou - ráda pomůže a vy si večer nepřipadáte jako orangutanka s vytahanýma rukama.



V létě tu byly davy turistů, ale tentokrát jsme šli cestou, po krásně zabarveném listí a bahnitou cestou, až na pár horských nadšenců, skoro sami.


Vodopády mám od mala ráda a když se spojí s podzimní krásou a vůní, mám je ještě radši.



Každý den jsme zakončili v bazénu, vířivce, sauně a dobrou večeří.





A tak jsem se vrátila na místo, kde jsem si před necelým půl rokem, shodou všelijakých okolností, řekla DOST a rozhodla se zase žít a být normální, šťastná a svá.

Svým způsobem svobodná (hlavně myslí) a užívat si života a věcí, které nám přináší.