Svěží (re)start, puntíkatý zápisník (na malé i velké lásky) a spřízněná duše?

Leden je nudnej. Ale příšerně. Je příšeráckej! Počasí - ani sníh, ani sucho, spíš neustálé čištění bot a břečka až na chodbě. V televizi reklamy na hubnoucí léky, které mi vždy připomenou, že jsem se po vánocích ještě s tím jídlem nezkrotila (přičemž mi nepomáhá ani vidina několika plesů, které jsou v dohlednu). A navíc je venku (pořád) tma. Ach jo, pitomej Flanders leden. Jsem strašná. Moje nálady jsou strašný. Jsem snad ještě horší než celej leden...


A když mě chytnou tyhle myšlenky, kterýma si otravuju život, tak je na čase se odreagovat.
Takže sahám po zbrusu novým zápisníčku, který mám od svojí Leničky a listuju prázdnými, fajnově voňavými stránkami a těším se, až si do něj budu psát a lepit ty svoje blbiny. A jelikož (ani nevím proč -jako Leno?) je na něm nápis LÁSKA, tak jsem si řekla, že se daného tématu budu držet. Protože láskovníček žádný už nemám.

Rozuměj, nebudu si tam psát žádný zážitky, ani fňukat jak jsou chlapy hrozný (na to nepotřebuju zápisník že jo - od toho máme, my holky, kamarádky), ale když mi padne něco (děsně lovely a romantickozamilovanýho) do oka, vyplní to prázdnou stránku. Nebo, když se (nedejbože) něco takového stane mě:-)). A navíc Love is in the air, 14.2 se kvapem blíží.


Na pár stránek jsem si vypsala i moje oblíbené (zamilované) písničky, které si čas od času, ve své melancholii, ráda poslechnu. Vzpomenu si na ty táborový diskotéky, na první pusu a celkově na telecí léta a spousty svých lásek.


Minulý týden mi moje kamarádka vyložila andělské karty. Výklad mi poměrně potěšil, jelikož mi andělé slibují od března lepší vyhlídky.  V květnu hodně hudby (přece budu mít narozky-30! Takže to bude hodně hudební měsíc) a v červenci dokonce zvrat v lásce a spřízněnou duši...hmmm...


A to mě donutilo se zamyslet... Spřízněná duše?
Pořád mi vrtá hlavou jak by to spříznění mělo vypadat, co si pod tímhle slovem vybavíte vy? Já... já vážně...
...asi skvělýho chlapa o kterýho bych se mohla opřít, měl by rád stejně jako mně, i Matyho. Chlapa, který by mě obejmul a chytil za ruku, dal by pusu do vlasů (ne šrouby do hlavy) a smál by se pod fousy, když remcám a jsem nesnesitelná, klidně si mě i dobíral. Sarkasmus by mu nebyl cizí. Nosil by mě na rukou kytky (nejlíp ty čerstvě natrhaný), čekuládu (ale jenom tu 70%), lístky do divadla a drobnosti z lásky. Někdy by se uměl vyšvihnout a jindy proválet celý den v pyžamu (nosil by pyžamo - ano, nechodil by nahej po bytě) a vůbec by ho netrápil přetékající dřez. Prostě pohoda jazz. Zpíval by se mnou v autě a občas mi podal i mikrofon. Mohl by mít rád dorty a kafe (abych si je pořád nemusela vyčítat sama), který bych mu s láskou vařila a pekla (už teď je mi ho líto, že to musí jíst). A nikdy by mi nic nezakazoval (přece důvěra). Občas by mi chtěl před spaním číst a místo popřání dobrého rána, by mi napsal básničku na noční stolek. Každý večer bychom si popřáli hezkou dobrou noc, dali si pusu a spali ruku v ruce. A pak je tu klid. Po něm teď toužím snad ze všeho nejvíc. Klid v duši takový, že bych si mohla celý večer číst na jeho rameni, nemuseli bychom spolu ani mluvit a bylo by nám dobře jenom z toho, že prostě jsme. Že se máme a že víme, co máme. Žádný hádky (možná občas dramaticky rozbitej talíř, ale nic velkýho:-)), žádný výčitky, a hlavně, bych si ho vážila (a on mě). Měla bych si ho za co vážit - to je nejdůležitější. Maličkosti a roztomilosti, psaníčka, hezký sms a svět, který by byl jenom náš. A měli bychom lásku, strašně velkou lásku. Tu největší. Lásku tak ohromnou, že by nás z ní bolelo u srdce a slovo Miluju Tě by nabylo jinýho rozměru, bylo by OPRAVDOVÝ.


Když najdete polovičku, díky které je vám líp, i když se vám nedějí hezké věci, když narazíte na problém, tak má být partner oporou a ne klackem, přes který neustále zakopáváte. Když sníte, i kdyby to byly sebevětší blbosti, nechá vás snít a možná i popostrčí k tomu snu....
Nedávno jsem někde četla, že milovaná osoba má váš život zjednodušovat a ne komplikovat. A tomu dávám za pravdu.

Stále ta naivní holka...Možná jsem si tu spíš vymalovala dokonalýho chlapa, kterej do práce jezdí na jednorožci:-).


Někdo proplouvá v lásce snáz, nebo si jí jenom nekomplikuje? Nebo má radar na ty lepší polovičky? Já osobně bych brala, aby nad každým člověkem svítilo světýlko, něco jako semafor, a ukázalo nám barvu...Červená? Sorry hošane, ani mi ten drink nenos. Zelená? Kolik že chceš mít dětí?:D...
Jedno takový světýlko by ušetřilo oceán času, pár slz a láska by nás zbytečně nepřipravovala o rozum.
Tolik lásek a trápení a k čemu? Člověk zkušenostmi, věkem i životem samotným, občas přehodnocuje a dumá nad věcmi, které dřív házel za hlavu, nebo si je představoval úplně jinak. Dřív jsem snila o nejen o skvělém chlapovi, o krásných zásnubách, ale párkrát dokonce i o svatbě (panebože Gábino), ale teď jsem si některé věci přehodnotila. (ačkoli krásnej prsten a lásku až za hrob chci pořád:-)).


V jednu chvíli jsem přestala doufat v normální život a řekla si, že budu sama, jenže... K tomu my lidi asi nejsme geneticky stavěný. Zasteskne se nám a chceme být v páru. I když je to dřina a je to mnohdy o nervy...
Takže to s tou mrchou nevzdávám. A hlavně, já tu největší lásku už mám. Sice váží ani né 12 kg a občas zlobí, že se chce mojí hlavě vybouchnout, ale je to ta největší a nejčistší láska na světě. A navíc zůstat na starý kolena crazy cat lady taky není k zahození:-). Ty jejich čumáčky...mačkala bych, mačkala samou láskou...Takže, kdo ví...


Máte svojí spřízněnou duši, nebo po ní (ne)toužíte? A jak by vypadalo/vypadá vaše spříznění?


Mír a lásku <3

Vaše