Letošní rok byl plný zvratů, vypjatých situací (což je náš život celkově) a ačkoli se většinou snažím špatným vlivům nepodléhat, někdy dolehnou. Ale na Vánoce, na ty se těším s první podzimní mlhou. Na stromek, na ty vánoční vůně a ulice ozdobené světýlky. 

Přes letošní ,,nemoce'', kterými jsme byli napadeni jsem nestihla šílet s výzdobou (nebo že bych konečně dostala rozum?) a tak jsem jí dělala až na druhou adventní neděli (to už mi hanba fackovala). Jenže Vánoce nejsou o stresu tak jsem si říkala, že je to jedno a je důležitý si všechno udělat po svém.  Vánoce jsme si užili stejně hezky jako loni, dopoledne u babičky a dědy, kde jsme potkali i zbytek rodiny a večer sami dva. 

Konečně jsem se dostala k počítači, tak tu ode mě máte slíbený stromek ze staré knihy, který jsem přidávala prozatímně alespoň na FB.

K výrobě budete potřebovat:

nůžky nebo kancelářský nožík (ten je lepší)

starou knihu

špejli

kousek kartonové krabice

1. Vystříháme si cca 14 odlišně velkých kusů kartonu a listů z knihy-těch by mělo být víc, záleží na tom, jak velký chcete stromek mít.

Nepatřím k fanouškům zimy a když už, tak té pořádné Ladovské. Každý den za oknem netrpělivě vyhlížíme první sníh, ale zatím to vypadá, že se dočkáme spíš jara:-). Nezbývá než doufat. Hned s prvním sněhem máme v plánu jít postavit sněhuláka do lesa. Takže budeme muset být hoodně rychlí. Co v těchto dnech, kdy se brodíme polomokrými ulicemi, neustále jen čistíme boty (já Matymu peru bundy i dvakrát týdně), chumláme se do huňatých šál a co teprve, když zapomeneme rukavice?

Podzim směle odešel, letos se zdržel déle než obvykle a my si ho užívali na stodeset procent.

Poslední měsíc byl trochu hektičtější, pořád se nás drží nějaké bacily, musela jsem na opichy zad a mezi pitím svařáku, pojídání modafenu a Sidofilu jsme byli ještě několikrát na veterině.

Ale já jsem hodná holka, tak jsem dostala alespoň krásnou kytku Jiřin.

Kdyby mi někdo před rokem řekl, jak se budeme s Matym dnes mít, jak bude vše vypadat a že se mi všechno, po čem jsem toužila splní, se slzami v očích by se mi ulevilo a zřejmě bych vypukla, v možná až hysterický, nezastavitelný smích. Jenže, takhle to nefunguje a člověk si musí některé věci protrpět a vychutnat i nepříjemnosti, které nám život přináší. Bez nich by to tak nějak nebylo ono.

Na radu Kamilky z blogu Zašitá v knihách (ta nejsprávnější knihomolka, to se musí nechat!), jsem si na eshopu Dobré knihy vybrala knížku Justýnka a asistenční jednorožec. Knížka překvapila svojí velikostí a roztomilostí, díky nádherným ilustracím od Lény Brauner. A samotný příběh, ten je....

Navíc Hubert, je fajnovej sympaťák, pomůže vám pověsit prádlo (sice se občas zašmodrchá do krajkové podprsenky) a na jeho ledabylé hřívě se můžete přenést, kam vás jen napadne. Můžete snídat cukrovou vatu a před spaním si dát i kopeček šmoulí zmrzky.

Podzim je tu, cítím to, když se procházím lesem, ale už je cítit i ve městě. Horké letní dny (a že nám jich bylo letos dopřáno) jsou tatam a pro mnohé z nás začíná nejmilejší období (mou lásku k němu si můžete připomenout ve starších článcích TADY a TADY <3). Období vytahaných svetrů, velkých hrnků, šál, promočených bot, spadaného listí a přečtených knížek je tu! Období, kdy vám celým bytem voní teplá bábovka, dýňová polívka a čaje se svou vůní předbíhají, který vás oslní letos nejvíc.