Dneska jsem byla na poště a nemohla jsem si vzpomenout, kdy naposled jsem poslala, nebo dostala nějaký dopis. Dřív, to byla jiná, jako dítě každou chvíli. Dostávala jsem je od (pra)rodičů, kteří mi psali na školu v přírodě i tábor nebo jen tak, když jsme šly s mamkou kolem trafiky (vzpomínáte na vůni trafiky, když jste se nahnuli do okýnka...tabák, noviny a vůně vyvanutého kafe). Ale nejlepší byly samozřejmě ty OD a PRO kamarády. Psaly jsme si hlavně s holkama z tábora. To bylo vždycky radosti a zároveň zážitek (nevím zda větší pro mně, nebo udivenou mámu a co teprve pošťačku?), když přišla obálka tlustá jak palec s velmi vkusně vydesignovanou obálkou (rozuměj počmáranou), která skrývala několik A4, popsaných oboustranně, hodně malým skoro nečitelným písmem s občasným (vysoce kreativním) obrázkem a text, který obsahoval měsíční (skoro denní) náplň dnů odesilatele:-). A co teprve, když se koupil dopisní papír bez řádků, to bylo jak jízda na tobogánu.

Jen pojďte dál, dáte si kafe? Né, nezouvvejte se! U nás to přes léto nemá moc smysl, protože pořád trajdáme ven, dovnitř, ven.... a nemluvě o Rigušce - ta si bačkory prostě odmítla nazouvat:-). Slyšíte to, právě hraje FEVER, tak se posaďte. S mlíkem, nebo bez mlíka?

Tohle léto bude pro nás už čtvrtým, kdy jsme se přestěhovali z bytu do domu. Celé 4 roky ho poctivě rekonstruujeme (svépomocí) a řeknu vám, je to fuška a občas pro silný povahy a jsou dny, kdy si říkám zlatej byt...Ale...

Prázdniny visí ve vzduchu, pro školáky je ten nejradostnější čas, písemky jsou zažehnaný a čeká je pár posledních dní ve škole (já konec června vždycky milovala), pracanti zas odpočítávají dny do dovolené na kterou se těší celý rok (jak na smilování boží):-). Zítra nás čeká první letní den a jako každým rokem je konec června plný třešní, letních radostí a očekávání nových zážitků i dobrodružství.