Včera v 16:05 tomu byl přesně rok, kdy (po té největší bolesti na světe), na mě vykulil očička ten nejmenší (samozřejmě nejkrásnější, ale nechci se chvástat) chlapeček v porodnici. Ta největší láska, můj syn, moje štěstí. Moje všechno.

Neměli jsme občerstvení jak z žurnálu, ani famózní dort, ale pravdou je, že oslava prvních narozenin je spíš symbolickou a nejdůležitější je atmosféra- rodina a přátelé (a kámoši), kteří ji tvoří a samosebou ten nejšťastnější roční kluk na světe:-)!

Květen, ten já nejradši! Příroda v rozkvětu, všichni bejčci mají narozky a sluníčko začíná opalovat (i když letos jsem toho bronzu zatím moc nenachytala). No a když jsem celá bledá, tak se co? No tak se přece přišmrncnu:-). Paletka od Urban Decay to jistí.

Pigmentace, nanášení i výdrž je jedna báseň.

Kdo by neměl rád dárky? Není důležitá jejich cena, ale že jsou od <3.

Víte na co jsem se celé těhotenství a vlastně celý život těšila? Až budu svým dětem číst před spaním. Jako malá jsem to milovala, hlavně když četl děda. Nejradši jsem měla malou, hódně starou, roztrhanou knížku Pinocchio. Když jsem byla nemocná, tak za mnou děda přijel buď domů, nebo, jako starší, jsem nemocněla u babičky a dědy. To byl život, nos jako rudá armáda - odřenej z klasických látkových kapesníků a k četbě jsem měla čaj v jedný ruce a řízek v druhý (jojo, babička byla klasik.)...Miluju svoje vzpomínky a starý knížky. Bohužel Pinocchia čas někam založil, ale stále mám doma pár skvostů...

Dneska bylo konečně krásně, tak jsme vyrazili k nám na Jezírko. Cesta je tak 5km, přes pole a les, takže ideální.

Matyášek je vždy krásně čisté a suché dítě.

Když jsme přišli, tak jsem měla v úmyslu si hodit nohy hore a chvíli si zarelaxovat a opálit se....to samý měl zřejmě v plánu postarší nudista, který nám tam celý odpoledne dělal společnost.