Venku prší, možná (snad) začne i bouřka. Celá vyvoněná (vyšňořená) s turbanem na hlavě, ještě s mokrýma vlasama a huňatým županem si vařím horkej čaj a přemýšlím, co s načatým večerem. Matyášek poklidně usnul (světe div se, ve své postýlce) a mě napadá, probrat se fotkama. Dnes nemám sentimentální náladu, spíš mě lehtá ta rozvernější, tak si jdu nalít sklenku bílého a sundávám z horní police zaprášenou, většinu času zapomenutou krabici. Krabici, plnou vzpomínek.


Mám v ní vzpomínky na akce, kterých jsem se zúčastnila (jako třeba Votvírák 2011, který jsem většinu času prostála u TOI TOI (protože, znáte to, když si dáte jedno pivo), na kterém jsem šla spát až když všichni vstávali, zapomněla  jsem, kde máme stan a vzbudila se úplně v jiným stanu. Závěrem dne začínal hroznej vichr a já se táhla nocí vlakem a když jsem dorazila, byla jsem unavená i koukat, z posledních sil jsem si zavolala taxíka a doma usnula rychle, jak snad v životě ne), lístky do kina, vzkazy od mých tehdejších milých, jízdenky, starý mince a nebo vtipná psaníčka od kolegyň z práce.
Když tak vzpomínám, jak jsme se kolikrát v práci nasmály,  popadá mě skoro nezastavitelný smích. Uff:-).


Když jsem pracovala na letišti, byly jsme tam skoro samý holky a bylo nás tolik, že není divu, že právě tam a zrovna v té době, jsem poznala ty nejšílenější lidi a jejich příběhy. Tenkrát mi rozum, nad všemi těmi historkami, stál. Já, jakožto mladý (vyjevený dvacetiletý) tele, jsem si málo z čeho dělala hlavu, chodilo se pařit do Prahy, vracelo se nad ránem a snídalo knedlo, vepřo, zelo. Po pár hodinách spánku jsme pak do 22h trpěly na odpolední, při který z nás vyprchávaly poslední alkoholické výpary. Michael Jackson na plný pecky a všichni věděli, kdo má dnes směnu.


Postupně jsem si uvědomovala, že je ten život někdy těžkej (například já v tu dobu koupila menší dům, ve kterém mi nic nefungovalo všecko na heslo, byla jsem sama a v zádech měla svého stalkerského expřítele, který byl po našem rozchodu na antidepresivech, čelila jsem asi milionu telefonátům a sms denně, skoro rok...jo a ještě si vzal mýho krásnýho kocoura, hajzl), ale ať se stane cokoli, jde se dál a je jen na nás, se z toho nepo.... Ve většině případech by nám to bylo stejně k ničemu. No...a tak jsem si uvědomila, že život je fakt psina. Co člověk, to jiný příběh a někdy, i ty nejtěžší příběhy, co píše život sám, za to stojí!
Jako když kolegyně zjistila, že její milý má milenku a s ní už roční mimino (milenka se teda taky dost podivila).
Nebo, když se dvě nejlepší kámošky dohadovaly o chlapy - většinou si je nevědomky půjčovaly.
A co když k vám táta jezdí na Vánoce, ale v sámošce vás před svojí novou rodinou nepozdraví, protože vaše macecha o jeho prvním manželství a dětech neví?
To jsou věci co? Od té doby mě jen málo co a málo kdo dokáže překvapit.


UUUž se znáš s Tedem? Teda Míšou? Nebo spíš znáte film po čem ženy touží? Míša byla ze svých vztahových eskapád už tak unavená, že jsem jí napsala seznam, jejích tužebných přání, jak by měl Pan ,,Dokonalý'' - nebo alespoň další z pánů dokonalých, vypadat.
Povšimněte si především bodu 5, 6 a 7 (ty jsou zásadní, nebo alespoň na mně tak působí)...:D. Několik let-opravdu LET, jsem tenhle seznam nosila v peněžence a pro případ, že by se Míša zapletla s 32 letým gamblerem, nedejbože bez auta, měla jsem za úkol jí seznam předložit a vysvětlit, že takhle teda ne:D.
Ptáte se jak Míša dopadla? Pro tentokrát to vypadá nadějně...ale co si budeme povídat holky, to si říkáme vždycky, no né?:-)


Akce, na kterou nikdy nezapomenu a jsem ráda, že jsem tam šla tenkrát se svojí maminkou, byl velkolepý koncert George Michaela <3.


Mrzí mě, že se nedochovaly mé tajné deníky z dob, kdy jsem byla šílená puberťačka s touhou po té největší lásce na světe, čímž tedy míním, každý týden zamilovaná do jinýho kluka. Utrápená z každodenních ,,povinností'', který krutý a nespravedlivý pubertální život obnáší.


Na ty hezký okamžiky či vzpomínky si nejde v životě nastavit  REPEAT, ale určitě mi dáte za pravdu, že některé by za zopakování stály. Ukládám svojí  sbírku vzpomínek a těším se, až do ní přibudou další...


Krásný páteční večer,

Vaše

Tak je to tady, můžete mě přivítat mezi třicátníkama. Ach jo.. Ba ne, je to skvělý. Čekala jsem, že mě dostihne velká krize, která bude mojí rozervanou duši trhat na kusy, ale nestalo se tak. Právě naopak, od dvaceti na třicet vypadám, tak konečně vypadám ,,správně'' :D.


Vzpomínám, stejně jako každý rok na narozeniny, kdy mně děda, každoročně-tradičně musí vyfotit s kyticí čerstvě natrhaných tulipánů pod naší malou višní. Většinou mám na sobě ,,hodně crazy IN oblečení'' a většinou je ten den nádherně. 2.květen. Děda přichystal super program, dárek a dort (jakožto milovnice koček jsem dostala kočku, které ovšem při převozu upadl ocas. Děda si s tím hravě poradil a píchnul kočce do ,,zadku'' nanuka:-))). Dostala jsem knížku s ručně psaným věnováním (které mimochodem miluju a snad nikdo mi ho krom něj nenapsal), pár dárků a největší radost jsem měla z toho, že máme asi šest koťat, který můžu celý dny tahat :-). Naše velká (v tu dobu mi připadá obrovská) zahrada je krásně rozkvetlá a nejvoňavjejší v roce. Ťapka (je jedno kterej) hlídá slepice a občas zkontroluje, kterápak černá kočka dorazila domů. Měli jsme jich snad 10. Ranní paprsky mě budí a já vstávám s nadšením, co dnes budeme dělat. Za chvíli konec školního roku a já se nemůžu dočkat prázdnin a léta.
Dívám se z kuchyňského okna na obří třešeň, která začíná pomalu odkvétat a já se těším, až se zabalí do červené barvy třešní a my budeme lézt po žebříku až úplně nahoru a celé dny tam s kamarádkou
brebentit a soutěžit kdo si do pusy strčí víc třešní. Trika špinavý až běda a naprosto spokojený. Žádný starosti, u babičky a dědy, tam nám patřil svět <3...a teď zpátky do reality moji milí...


V sobotu jsem měla oslavu, na kterou dorazili všichni moji nejmilejší dokonce i Londýn:-) (jen Brighton se nedostavil, ale budiž mu odpuštěno, přiletí až v červnu na Ozzyho:-))). Dostala jsem krásný dárky, perfektně jsem si oslavu užila, ustála celý večer bez trapasu (POTLESK) a druhý den jsem ani neměla mimozemskou kocovinu (potlesk APLAUS). Jen by bylo potřeba ten večer nafouknout. Vůbec nechápu, jak můžete zvládat například svatbu? Tak rychle celý večer uteče a nedej bože, když se pořádně nevěnujete tetičce z pátého kolena nebo zapomenete v tom všem spěchu na pár tradic. Stejně jako já fotit. Takže nemám jedinou fotku z celého večera.


Vím, že u nás žen je třicítka takovým středobodem vesmíru. Už několik let poslouchám věty typu- ,,a to počkej po třicítce-to pak nezhubneš ani kilo, metabolismus se ti zastaví a nenaděláš nic i když budeš jíst celej den mrkev''-sakra, no paráda..
A nebo ,,počkej po třicítce, to teprve zažiješ skvělej sex, ženská si to začne užívat až ve vyšším věku''-SAKRA, NO PARÁDA! :D


Nejvtipnější dárek...


A nebudu se tady vytahovat s těma ostatníma, žejo. Jenom rada pro všechny přítelkyně. Wellness pobyt je lepší než striptér! Fakt..


A nevím, proč jsem dostala tolik vína, vždyť já piju třeba i zelenej čaj...


Taky nevím, proč se mi všichni ptají jak se cítím? To už by se měla začít ozývat artróza nebo začíná po třicítce bolet tračník?? Vážně se cítím skvěle, bejt třicka je strašně fajn - už jsem si na to zvykla. Už ani nepíšu do zpráv, když mi přijde text, který začíná ,,Ahoj tricko'', jako odpověď ,,Jaký tričko?''. Stejně tak nejapné řeči svých kamarádů které směřují ke čtyřicítce odpaluju jako rakety zpátky do vesmíru:D (ale né vážně, kluci už stačilo :D).


Naštěstí jsem se vyhnula větám týkajících se bezdětných žen po třicítce-upřímně vás lituju, hlavně, co se babiček a dědečků a všech nemoderních a zásadových  a tradičně smýšlejících lidí týče. U nás doma se už ani nemluví o tom, kdy se ta Gábinka vdá, ba dokonce kdy si najde někoho ,,normálního''. :D.
Ještě před pár lety, plna očekávání a realizací svých snů, jsem si plánovala, že si ke třicátinám dám můj sen - týden v New Yorku. A ejhle, člověk mění, život mění, děti mění. Dneska vám můžu s upřímností a jistou hrdostí říct, že jsem spokojená, sice se do New Yorku ještě určitě nějaký ten pátek nepodívám, o kabelce od Vuittona si nechávám jen zdát  a jediná letošní dovolená bude v Táboře-s holkama (ještě jednou děkuju, se striptérem bych se do Tábora nepodívala). Místo toho jsem zplodila syna, zasadila strom (mojí milovanou magnólii, od mých milovaných kolegyní z práce, která je na zahradě, na které jsem byla naposledy s makléřem, který komentoval velikost zahrady a že je potřeba natřít střechu) a skoro-prodala dům. No co, zkrátka v životě je to párkrát dolů, jednou nahoru a kdyby to tak nebylo, člověk by usnul na vavřínech. Nejdůležitější je být zdravý, silný a mít kolem sebe rodinu a přátele. Zkrátka musíme se mít rádi a být rádi za to, že se máme. A že se máme! <3.


Tak hop hop a letím vzhůru vstříct dalším alespoň dvěma třicítkám. Ti, co už mají tu třicítku taky na krku, jak jste se cítili a jak se cítíte? Budu se těšit na vaše komentáře.

Mějte se krásně a prostě buďte šťastný...

Vaše





















P.S Nejvíc mě mrzí, že se nemůžu už smát mým kamarádkám nad 30.
P.P.S Jo a s dvacítkama se nebavim! :D

Babička měla v ložnici obrovskou skříň, plnou krásných šatů (byla švadlena), kabelek a bot. Pamatuji si, jak jsem si přála, abych jednou taky takové krásné věci mohla nosit a myslím, že by na mně byla babička pyšná, kolik že kabelek a dokonce i bot na podpatku doma mám.
Nejradši jsem otevírala a přehrabovala se v její šperkovnici. Jakýkoli šuplík či věc, kterou jsem u babičky vzala do ruky, měla pro mě své nezapomenutelné kouzlo. Nezapomenutelná byla taky vůně jejího šatníku. Fialka. Nevím, zda to byl babiččin parfém, nebo schovaná mýdla v prádelníku, ale zaplavila mě vlna nostalgie, když jsem si přivoněla k nové řadě, mé oblíbené Manufaktury, která  u příležitosti stého výročí založení republiky uvedla pro jarní a letní měsíce vskutku unikátní limitovanou kolekci v designu a vůní starých časů. Celá kolekce je doprovázena blahodárnými výtažky z fialek, které pro své hydratační, zjemňující a omlazující účinky stály již před sto lety za tajemstvím mnohé obdivované pleti. V její nostalgické vůni naleznete něžně půvabné tóny fialkových květů.


Velejemný sprchový gel a šampon v 1
Intenzivně voní i pění. Vůni fialek cítím ještě několik hodin po sprše.

Pleťová mlha
Používejte po ranní a večerní dočištění pleti a k osvěžení a hydrataci kdykoli během dne. Navíc obsahuje zklidňující panthenol a co si budeme povídat, po horkém letním dni snad nic ideálnějšího být nemůže.


Krém na ruce
Díky mandlovému oleji a bambuckému máslu pomůže i velmi suchým rukám. Já na něj mám čas hlavně před spaním, čili na noc, to se pak usíná. Vždycky doufám, že se ve snu ,,probudím'' u babičky a já si užiju (zase) alespoň jeden krásný prázdninový letní den v tom našem velkém domě s obří zahradou... <3


Babička byla u nás doma, vždycky, tak trochu jako královna, seděla na svém trůnu (rozuměj staré křeslo na kterém vydržela celý den plést, ach, jak já ty ponožky nesnášela a teď je mám nejradši:-)). Pamatuji, jak říkala, že když chci mít stále voňavé prádlo, musím si do prádelníku dávat čas od času nová mýdla. To dělám do dnes.


Rostlinné mýdlo





Lahodný poctivý sirup s výtažky a omamnou vůní kouzelných fialek a 80% přírodní šťávy z červených hroznů učiní z Vašich míchaných nápojů hotové skvosty. Záleží jen na Vás smícháte-li jej se sodovkou, sektem či Ginem (tolik oblíbeným za První republiky), blaženost v každém případě zaručena. Tak jest Manufaktura praví a já mohu jen souhlasit, navíc fialová barva přidá nápoji na jedinečnosti.


Manufaktura si dala záležet i na retro vzhledu obalu, což milovníci jako já, zajistě ocení.

Jak já bych šla za babičkou a dědou. Pokud tu možnost ještě máte, tak je ode mně pozdravujte <3 <3 <3!

Mějte se krásně!

Vaše

Leden je nudnej. Ale příšerně. Je příšeráckej! Počasí - ani sníh, ani sucho, spíš neustálé čištění bot a břečka až na chodbě. V televizi reklamy na hubnoucí léky, které mi vždy připomenou, že jsem se po vánocích ještě s tím jídlem nezkrotila (přičemž mi nepomáhá ani vidina několika plesů, které jsou v dohlednu). A navíc je venku (pořád) tma. Ach jo, pitomej Flanders leden. Jsem strašná. Moje nálady jsou strašný. Jsem snad ještě horší než celej leden...


A když mě chytnou tyhle myšlenky, kterýma si otravuju život, tak je na čase se odreagovat.
Takže sahám po zbrusu novým zápisníčku, který mám od svojí Leničky a listuju prázdnými, fajnově voňavými stránkami a těším se, až si do něj budu psát a lepit ty svoje blbiny. A jelikož (ani nevím proč -jako Leno?) je na něm nápis LÁSKA, tak jsem si řekla, že se daného tématu budu držet. Protože láskovníček žádný už nemám.

Rozuměj, nebudu si tam psát žádný zážitky, ani fňukat jak jsou chlapy hrozný (na to nepotřebuju zápisník že jo - od toho máme, my holky, kamarádky), ale když mi padne něco (děsně lovely a romantickozamilovanýho) do oka, vyplní to prázdnou stránku. Nebo, když se (nedejbože) něco takového stane mě:-)). A navíc Love is in the air, 14.2 se kvapem blíží.


Na pár stránek jsem si vypsala i moje oblíbené (zamilované) písničky, které si čas od času, ve své melancholii, ráda poslechnu. Vzpomenu si na ty táborový diskotéky, na první pusu a celkově na telecí léta a spousty svých lásek.


Minulý týden mi moje kamarádka vyložila andělské karty. Výklad mi poměrně potěšil, jelikož mi andělé slibují od března lepší vyhlídky.  V květnu hodně hudby (přece budu mít narozky-30! Takže to bude hodně hudební měsíc) a v červenci dokonce zvrat v lásce a spřízněnou duši...hmmm...


A to mě donutilo se zamyslet... Spřízněná duše?
Pořád mi vrtá hlavou jak by to spříznění mělo vypadat, co si pod tímhle slovem vybavíte vy? Já... já vážně...
...asi skvělýho chlapa o kterýho bych se mohla opřít, měl by rád stejně jako mně, i Matyho. Chlapa, který by mě obejmul a chytil za ruku, dal by pusu do vlasů (ne šrouby do hlavy) a smál by se pod fousy, když remcám a jsem nesnesitelná, klidně si mě i dobíral. Sarkasmus by mu nebyl cizí. Nosil by mě na rukou kytky (nejlíp ty čerstvě natrhaný), čekuládu (ale jenom tu 70%), lístky do divadla a drobnosti z lásky. Někdy by se uměl vyšvihnout a jindy proválet celý den v pyžamu (nosil by pyžamo - ano, nechodil by nahej po bytě) a vůbec by ho netrápil přetékající dřez. Prostě pohoda jazz. Zpíval by se mnou v autě a občas mi podal i mikrofon. Mohl by mít rád dorty a kafe (abych si je pořád nemusela vyčítat sama), který bych mu s láskou vařila a pekla (už teď je mi ho líto, že to musí jíst). A nikdy by mi nic nezakazoval (přece důvěra). Občas by mi chtěl před spaním číst a místo popřání dobrého rána, by mi napsal básničku na noční stolek. Každý večer bychom si popřáli hezkou dobrou noc, dali si pusu a spali ruku v ruce. A pak je tu klid. Po něm teď toužím snad ze všeho nejvíc. Klid v duši takový, že bych si mohla celý večer číst na jeho rameni, nemuseli bychom spolu ani mluvit a bylo by nám dobře jenom z toho, že prostě jsme. Že se máme a že víme, co máme. Žádný hádky (možná občas dramaticky rozbitej talíř, ale nic velkýho:-)), žádný výčitky, a hlavně, bych si ho vážila (a on mě). Měla bych si ho za co vážit - to je nejdůležitější. Maličkosti a roztomilosti, psaníčka, hezký sms a svět, který by byl jenom náš. A měli bychom lásku, strašně velkou lásku. Tu největší. Lásku tak ohromnou, že by nás z ní bolelo u srdce a slovo Miluju Tě by nabylo jinýho rozměru, bylo by OPRAVDOVÝ.


Když najdete polovičku, díky které je vám líp, i když se vám nedějí hezké věci, když narazíte na problém, tak má být partner oporou a ne klackem, přes který neustále zakopáváte. Když sníte, i kdyby to byly sebevětší blbosti, nechá vás snít a možná i popostrčí k tomu snu....
Nedávno jsem někde četla, že milovaná osoba má váš život zjednodušovat a ne komplikovat. A tomu dávám za pravdu.

Stále ta naivní holka...Možná jsem si tu spíš vymalovala dokonalýho chlapa, kterej do práce jezdí na jednorožci:-).


Někdo proplouvá v lásce snáz, nebo si jí jenom nekomplikuje? Nebo má radar na ty lepší polovičky? Já osobně bych brala, aby nad každým člověkem svítilo světýlko, něco jako semafor, a ukázalo nám barvu...Červená? Sorry hošane, ani mi ten drink nenos. Zelená? Kolik že chceš mít dětí?:D...
Jedno takový světýlko by ušetřilo oceán času, pár slz a láska by nás zbytečně nepřipravovala o rozum.
Tolik lásek a trápení a k čemu? Člověk zkušenostmi, věkem i životem samotným, občas přehodnocuje a dumá nad věcmi, které dřív házel za hlavu, nebo si je představoval úplně jinak. Dřív jsem snila o nejen o skvělém chlapovi, o krásných zásnubách, ale párkrát dokonce i o svatbě (panebože Gábino), ale teď jsem si některé věci přehodnotila. (ačkoli krásnej prsten a lásku až za hrob chci pořád:-)).


V jednu chvíli jsem přestala doufat v normální život a řekla si, že budu sama, jenže... K tomu my lidi asi nejsme geneticky stavěný. Zasteskne se nám a chceme být v páru. I když je to dřina a je to mnohdy o nervy...
Takže to s tou mrchou nevzdávám. A hlavně, já tu největší lásku už mám. Sice váží ani né 12 kg a občas zlobí, že se chce mojí hlavě vybouchnout, ale je to ta největší a nejčistší láska na světě. A navíc zůstat na starý kolena crazy cat lady taky není k zahození:-). Ty jejich čumáčky...mačkala bych, mačkala samou láskou...Takže, kdo ví...


Máte svojí spřízněnou duši, nebo po ní (ne)toužíte? A jak by vypadalo/vypadá vaše spříznění?


Mír a lásku <3

Vaše

Někdy jsem unavená, unavená ze všeho a ze všech. Kdybych mohla, sbalím kufřík (vážně malej) a na pár dní odjedu. Odjedu, daleko pryč, nebo klidně blízko, ale do opuštěný maliličký chatky uprostřed přírody, poblíž jezera (já vím, takhle začíná 50% béčkových hororů). Prostě do divočiny. Tam, kde by mi bylo jedno kdy vstanu, kdy si půjdu lehnout, klidně bych mohla vyspávat, nebo naopak ponocovat. Tam, kde bych mohla celý dny vypadat jako strašidlo, ale nikdo by se mě nelekl:-).



Všude jenom klid, sníh a zima. Ale ta krásná, bílá zima, která vás nutí vstát s prvním paprskem sluníčka, oblíknout navlíknout se a užívat si ten čistý, měkoučký sníh, který se jen leskne a působí jak peřinka a vy máte největší chuť ten sníh jíst, házet ho nad sebe, nebo v něm udělat pár andělíčků a zaskotačit si jak malý dítě.


Ráno bych si udělala horký kafe, který bych si vypila na verandě a k němu bych si dala (víte co, normálně?) párky a čerstvej chleba:-). Celý den venku, nebo v chatě a jen tak lenošit. Užívat přírody a ničeho kolem sebe. Vlastně ničeho a všeho zároveň. Ať už venku, nebo zabalená v dece, bych pozorovala tu bílou, studenou krásu.


Po celém dni, protoulaném po okolí, s tvářema zmrzlýma jako rampouch si večer přitopit v krbu, číst si, nebo jen tak koukat do ohně, relaxovat a k tomu popíjet svařák. V noci se zachoulet do péřových dek, jak tenkrát u babičky. Nemít žádný starosti a povinnosti na druhý den, žádný signál, žádná civilizace. Totální Klid (s velkým K).



A samozřejmě, to by bylo prd snění, bez (vy už víte, čeho) vaničky:-)!



Já snad na starý kolena začnu být romantička:-).


Mějte se krásně a přeji vám co nejpříjemnější zimní večery! Mně se bude krásně usínat a ještě líp spát, já jsem se tam totiž jako kouzlem ocitla a jdu si dopít ten svařák:-).


Vaše