Pamatujete si na BOOM, který nastal v podobě gelových nehtů? Já mám ještě UV lampu na zapékání a pár gelů doma. Kamarádka, která se v tu dobu učila na Kosmetičku, na mě nehty několikrát zkoušela - bože ty byly krásný, vůbec nedržely a měla jsem je fakt příšerácký :D. Pak nastala vlna acrylových od vietnamců (trapás)). Jsem ráda, že jsem dostala ,,rozum''.

Dřív jsem na Valentýna vždy něco dobrého pro svou drahou polovičku upekla, byt jsem vyzdobila (to mi zůstalo) a lámala jsem si hlavu, co tomu druhému pro radost. Měla jsem svátek Sv. Valentýna obzvlášť ráda. Posledních pár let jsem ho vzala úplně z opačného konce a trochu na něj prdím. Ovšem jak se to vezme. Můžete se mrknout, jak jsem například vloni vyráběla DIY girlandu. 

Oskar Wilde je jeden z mých oblíbených spisovatelů. Dílo Lady Fuckingham není rozhodně jedno z jeho neznámějších děl (dokonce se ani 100% neví, zda ji napsal právě on), ale patří k vrcholu lechtivé literatury. Novela Lady Fuckingham aneb Všichni to přece dělají byla poprvé publikována na pokračování v erotické revue The Pearl, která vycházela v prudérní viktoriánské Anglii (mezi lety 1879 a 1880).

Každé ráno je jiné a přece stejné. Mými nejoblíbenějšími jsou ty rána, kdy nemusíme nikam spěchat a můžeme si užívat pohodu jen tak být. Bytem proplouvá vůně ranní kávy a Matyášovýho kakaa, když se poštěstí, mám i něco napečeno, protože sladký snídaně, ty mám nejradši. A když zrovna nedržím tajli nebo nepeču bábovkové kamení z celozrnné mouky, tak to ráno stojí za to! Před nějakým časem jsem koketovala s myšlenkou, že si koupím nenáročný kávovar na kapsle (dříve jsem měla Dolce Gusto, ale nějak mi nenadchlo), když jsem pak viděla barevnost a design Tchibo Cafissimo, bylo vymalováno.

Z domova jsem se stěhovala hned, jak jsem odmaturovala a od té doby se už asi 5x stěhovala. S každým jiným bytem a domem mi přibylo spousty dekorací. Miluju je, ráda si jimi zdobím byt a nesnáším, když je od někoho dostávám (:D), mám totiž svůj styl a nerada pak vystavuji dekorace ,,ze slušnosti'', kromě těch od mamky, ta většinou ví- (i když stříbrnou sovu bych si sama nekoupila), hrdě si sedí na skleníku a pozoruje, co se v bytě děje:-).

Ke konci návštěvy, jsem od své kamarádky (Bio) Terky, která postupně zavrhla jakoukoliv chemii, dostala Hennu Khadí v červeném odstínu. Až do teď jsem si myslela, že se henna dělá jen v hnědých odstínech. Jakmile jsem přišla domů, důkladně jsem si nastudovala návod a druhý den se do barvení dala. Na blogu Bebe- Růžového chrousta jsem si přečetla recenzi a měla jsem obavu ze smradu a zaneřáděné koupelny. Ale zřejmě už to mám, za ta léta barvení v ruce a žádný nepořádek se nekonal a vůně henny mi naopak byla příjemná, trošku jsem měla pocit, jako když vejdu do Sanu Babu, nebo do krámku, ve kterém jsou cítit vůně vzdálených zemí, kadidel a starých knih.