Před dvěma lety, v 16:05 se stal zázrak (který jsem, ani nevím jak, přežila), zrodil se nový život a tenhle malej uzlíček, kterej mi řiká ,,mamá'', mě už dva roky obohacuje a naprosto naplňuje. Je to LÁSKA. A jako každý rok se náš dnešní den nesl v duchu oslavy narozenin a v mé hlavě poletovaly myšlenky, které se vracely na porodní sál, před dvěma lety... v jednu chvíli jsem se rozpomněla tak intenzivně, až na mě šly skoro mrákoty.

Venku prší, možná (snad) začne i bouřka. Celá vyvoněná (vyšňořená) s turbanem na hlavě, ještě s mokrýma vlasama a huňatým županem si vařím horkej čaj a přemýšlím, co s načatým večerem. Matyášek poklidně usnul (světe div se, ve své postýlce) a mě napadá, probrat se fotkama. Dnes nemám sentimentální náladu, spíš mě lehtá ta rozvernější, tak si jdu nalít sklenku bílého a sundávám z horní police zaprášenou, většinu času zapomenutou krabici. Krabici, plnou vzpomínek.

Ježkovi voči, kdo by ho neznal. Den B-né den D, ale B. Typický Béčko. Ráno vstanu, upustím kartáček-namazaným dolů, to je samo-takže čerstvě vypraná předložka před umyvadlem je špinavá. Kartáček obalenej vlasama. Naleju si džus a nějakou vnitřní vesmírnou silou se mi podaří rozbít skleničku a snad milion malilinkatých střepů zdobí podlahu v kuchyni. Řvu na psa, na kočku, na dítě, aby do nich nešlápli, musím v rychlosti vysát a utřít celý obsah skleničky, přichystat čaj a snídani a ještě k tomu se v rychlosti nalíčit, což už mám samozřejmě časově na trop. Odcházíme z domu, v autě si račme povšimnout malého oka na punčoše (ach jo, než dojedu do práce tak je tam díra jak do stodoly) a ve zpětném zrcátku si narychlo líčím rty-výsledek je, že vypadám jako transvestita.

1.Pivoňky, kam se jen podíváš Duben byl zahalený v omamné vůni šeříku, květen bude zastřený v pivoňkách. Minulý týden jsem šla s Matyáškem k doktorce a udiveně jsem koukala, jak si začali lidi šlechtit i ty nejmenší zahrádky u paneláků a okna zdobit krásnými truhlíky (kdybych neměla strach, že mi z okna ten truhlík spadne a někoho zabije, také bych o něm popřemýšlela:-)). Před vchodem do ordinace nás už z dálky vítaly pivoňky. Krásné pivoňky, kterým jsem neodolala a musela si k nim alespoň p(ř)ivonět. Nejradši bych si je natrhala domů do vázy, ale nakonec jsem si řekla, že nemůžu být sobec a měly by zůstat živé a dělat parádu a radost všem kolemjdoucím.

Tak je to tady, můžete mě přivítat mezi třicátníkama. Ach jo.. Ba ne, je to skvělý. Čekala jsem, že mě dostihne velká krize, která bude mojí rozervanou duši trhat na kusy, ale nestalo se tak. Právě naopak, od dvaceti na třicet vypadám, tak konečně vypadám ,,správně'' :D.

Vzpomínám, stejně jako každý rok na narozeniny, kdy mně děda, každoročně-tradičně musí vyfotit s kyticí čerstvě natrhaných tulipánů pod naší malou višní. Většinou mám na sobě ,,hodně crazy IN oblečení'' a většinou je ten den nádherně. 2.květen. Děda přichystal super program, dárek a dort (jakožto milovnice koček jsem dostala kočku, které ovšem při převozu upadl ocas. Děda si s tím hravě poradil a píchnul kočce do ,,zadku'' nanuka:-))). Dostala jsem knížku s ručně psaným věnováním (které mimochodem miluju a snad nikdo mi ho krom něj nenapsal), pár dárků a největší radost jsem měla z toho, že máme asi šest koťat, který můžu celý dny tahat :-). Naše velká (v tu dobu mi připadá obrovská) zahrada je krásně rozkvetlá a nejvoňavjejší v roce. Ťapka (je jedno kterej) hlídá slepice a občas zkontroluje, kterápak černá kočka dorazila domů. Měli jsme jich snad 10. Ranní paprsky mě budí a já vstávám s nadšením, co dnes budeme dělat. Za chvíli konec školního roku a já se nemůžu dočkat prázdnin a léta.