Podzim v Paříži
Ráno vstanu, vlasy si přečísnu do vysokého drdolu, trošku se přišmrncnu a i když je stěží 9 dám si i rudou rtěnku. Jsem přece v Paříži. Kdyby mi slušely barety, tak nasadím i ten, ale musí mi stačit čepice a šála. Sluníčko se sice už probudilo a mile přes velké okno hřeje, ale venku je podzim v plné polní a dneska nespěchám, tak mi ruce místo kafe zahřejí rukavice. Zasedám do první kavárny a popíjím skořicový Latté ke kterýmu přikusuju čokoládovej croissant. Otevřu knížku, kterou dočítám už několik týdnů, občas si nějaký nápad nebo obrázek namaluju do diáře a užívám ospalého pařížského rána.
A pak se probudím, teda Matyášek mě vzbudí, je kolem 7 a já ještě v polospánku nalívám kafe do svého oblíbeného hrníčku a náš den začíná. Nejsem v Paříži, jsem doma, ale kousek té Paříže doma přece jenom mám. Je pečlivě schovaný v mé krásné šperkovnici.
Po stěhování jsem měla v té své rozlítané hlavě trošku chaos a když se mi stalo,že jsem někam vyrazila, už podruhé (katastrofa, že jo) bez náušnic, řekla jsem dost!
Vše jsem si dala zase rychle do kupy a jako první šly na řadu samozřejmě ty moje nejvzácnější poklady, které jsem pečlivě ubytovala právě v téhle krásce, která je opravdu organizovaná a je na ní spoleh:-). Seženete ji ZDE. Určitě chápete, že mě svou podzimní Paříží a lidmi, kteří si jen tak lelkují v parku (dokonce jsem tam i já s Matym) pod Eiffelovkou, dostala, a byla to láska na první pohled.
Když už jsem se u Stoklasy nachomítla (pokud se budete při dlouhých podzimních večerech nudit, nekupujte si medvídka mývala, ale otevřete si jejich eshop-zvláště, pokud už pokukujete po vánočních dárcích) , neodolala jsem i těmto Vintage gumičkám.
Doma je už vše na svém místě, tedy v rámci možností života s všetečným, lumpem, kterého zajímá vše, jen né jeho hračky.
Občas si v hlavě plánuju cesty po celém světě a věřím, že si je jednou všechny splním. Paříží chci začít, přece jenom je, co by kamenem dohodil:-).
Mějte krásný víkend, ať čtete tyhle řádky kdekoli. V Paříži, s cigaretou v ruce ,opírajíc se o studené zábradlí, s výhledem na Eiffelovku, nebo hezky pod dekou, kdesi doma...
S láskou,
Vaše
A pak se probudím, teda Matyášek mě vzbudí, je kolem 7 a já ještě v polospánku nalívám kafe do svého oblíbeného hrníčku a náš den začíná. Nejsem v Paříži, jsem doma, ale kousek té Paříže doma přece jenom mám. Je pečlivě schovaný v mé krásné šperkovnici.
Občas si připadám přesně jako Francoise Merlin (Jean Paul Belmondo) ve filmu Muž z Acapulca, akorát, že nejsem spisovatelka a nepíšu knihu, ale jen tak si přemýšlím a sním. A v tom mém snění nejsem žádná super hrdinka (jimi jsme totiž my mámy i v reálu:-)).
Vše jsem si dala zase rychle do kupy a jako první šly na řadu samozřejmě ty moje nejvzácnější poklady, které jsem pečlivě ubytovala právě v téhle krásce, která je opravdu organizovaná a je na ní spoleh:-). Seženete ji ZDE. Určitě chápete, že mě svou podzimní Paříží a lidmi, kteří si jen tak lelkují v parku (dokonce jsem tam i já s Matym) pod Eiffelovkou, dostala, a byla to láska na první pohled.
Doma je už vše na svém místě, tedy v rámci možností života s všetečným, lumpem, kterého zajímá vše, jen né jeho hračky.
Občas si v hlavě plánuju cesty po celém světě a věřím, že si je jednou všechny splním. Paříží chci začít, přece jenom je, co by kamenem dohodil:-).
Mějte krásný víkend, ať čtete tyhle řádky kdekoli. V Paříži, s cigaretou v ruce ,opírajíc se o studené zábradlí, s výhledem na Eiffelovku, nebo hezky pod dekou, kdesi doma...
S láskou,
Vaše
