Rána, která mám jen sama pro sebe si vždy s grácií užiju. Jdu si zaběhat, uvařím kafe, posnídám a pak si jen tak něco čmárám, maluju, čtu a nebo, což poslední dobou dělám dost často, ho trávím ve společnosti Woodyho Allena (řekla jsem si totiž, že už jsem ve věku, kdy je třeba všechny jeho filmy zkouknout. Jako poslední jsem viděla oskarovou Annie Hallovou, která ve mě zanechala smíšené pocity a i když mi po vypnutí televize nepřišel film ničím výjimečný, čím víc nad ním přemýšlím, tím víc se mi líbí. Utkvěl mi v hlavě závěrečný vtip a zamyšlení ,,Přijde chlapík k psychiatrovi a říká: "Doktore, můj bratr je blázen! Myslí si, že je slepice." A doktor na to: "Tak proč ho nepřivedete?" A chlapík povídá: "Rád bych, ale potřebuju ty vejce." Tak to mi připomíná vztahy. Jsou úplně nesmyslné, šílené a absurdní, ale stejně do toho vždycky jdeme, protože většina z nás jednoduše potřebuje ty vajíčka...“
Svým způsobem pravda, nemyslíte? Stejně jako většina Allenových filmů a zdánlivě vtipných hlášek.
Ale to jsem odbočila. Ve skutečnosti vám chci dnes ukázat svoje papírenské radosti které se nějakým záhadným způsobem stále rozrůstají (starší článek ZDE). A strašně mě zajímá, zda máte, teda vlastně TAKY nemáte, (ale toužíte) po malé pracovně, nebo alespoň koutku či místnosti, která bude jenom vaše? Já bych měla ráda kancelářo-knihovno-šminkovnu, kde bych měla v jednom rohu svoje papírenské radosti, hezky uspořádané a v druhém toaletní stolek se vší svojí kosmetikou a parfémy. Společnost by mi v ní dělal můj gramofon, křeslo s lenoškou, vitrážová lampa a ten nejměkčí koberec na světě. Zatím mi musí stačit jedna malá skříňka (do které se nevejde ani křeslo natož lenoška:-)), ve které mám celé svoje ,,domácí papírnictví''. Občas si v něm musím udělat pořádek a to se pak nestačím divit, kolik washi pásek, tužek, sešitů, samolepek a pastelek se v něm najde.
K svátku jsem dostala (ačkoli vážně malovat neumím, jen maluju ráda) tuhle krásnou sadu. Najdete ZDE. Pár pokusů o hezký obrázek už proběhl, ale pořád je to jenom jedna z mých ,,patlanic''. To, že silueta ženský, vypadá trochu jako mrkev, máte fuk. Důležitý je, aby člověk dělal to, co mu činí radost, zábavu a má to rád.
Co nemůžu ani vidět, jsou sešity, zápisníky a spol. Ty už jsem si zakázala kupovat, jelikož jsem zjistila, že moje nynější zásoba je dostatečná, možná na několik životů:-).
A pak tu mám makronky, teda gumy ve tvaru makronek. Nejsou k sežrání?
Návštěvy papírnictví a vše s ním spojené mám od mala ráda. Vůně nových sešitů, diářů, ořezaných tužek. To je moje. Doma to mám zamčené na tři západy, protože Maty je po všem, co nemůže, lačný. Kdykoli jde se mnou na úřady, odchází minimálně s jednou propiskou, kterou si pak v autě stihne slušně počmárat ruce. Ale ta radost. Tu mu odepřít přece nemůžu:-).
Dneska jsem vám ukázala další část mého malého soukromého papírnictví, tak snad se vám líbilo:-).
Taky máte všechny tyhle blbůstky rádi a ještě radši je nakupujete? Já jim asi nikdy neodolám.
Mějte se krásně,
Vaše
Ty jo, krásné to máš:) v papírnictví se mi vždy taky líbí, ale oproti tobě jsem ještě v normě. Jinak teda dík za další tip na nákupy na Ali -jako kdybych toho tam nekupovala dost �� btw. na co všechno třeba ty washi pásky používáš?
OdpovědětVymazatDěkuju moc. Jó, Ali, to je jako mor:-). Jinak washi pásky používám do sešitů, jako rámečky, nebo když potřebuju vylepšit nějaký obal (nejvíc ve špajzu, naposledy obal na křídy z IKEA).
VymazatPapírnictví taky zbožňuju, tu vůni a to množství všelijakých krásných sešitků, bločků a nálepek :) Takové království jako ty teda nemám, jednak protože vůbec nekreslím, jednak protože většinu písemných výtvorů už píšu do počítače, ale pořád nedám dopustit na papírové deníky, diáře a zápisníky vděčnosti a financí.
OdpovědětVymazatFotky máš nádherné a takové pastelky by mi snad bylo i líto používat, jak jsou krásné, když jsou všechny stejně dlouhé :D
I když jsi na začátku odbočila, mně se to líbilo, miluju klidná rána, chystám o nich na svém blogu článek, a moc ti přeju, jak si je užíváš :)
Děkuji Ráďo! Mně je líto používat není vůbec, naopak, vždycky mám na závěr nejradši jejich ořezávání:-).
VymazatTak to se na článek mrknu a těším:-)
Měj se krásně!
Moc fajn článek :) Já si v papírnictví a papírech obecně libovala v dětství. Zůstalo mi to, ale ne v takové míře. A o své pracovničce sním....křeslo a lampička pro čtení, velká knihovna a pracovní stůl. Ve 2+kk ve čtyřech lidech trochu problém :)
OdpovědětVymazatMoc děkuju. Já s místem, v 1+1, taky bojuju :/. Snad se jednou poštěstí.
VymazatMěj se krásně!
Ty pastelky vypadají opravdu úžasně ❤ Poslední dobou si také často maluji, ale nemám moc fantazii, takže často kopčím z pinterestu. Jinak hezký článeček :)
OdpovědětVymazatZanetMlcak
A taky úžasný jsou! <3. Já jsem na tom podobně, často hledám inspiraci na Pinterestu.
VymazatMěj se krásně!
Ty joo, všechno je to úžasné! Hlavně ty gumy a pastelky...:D.
OdpovědětVymazatWindy pink style
Díky, díky díky :-)
VymazatPapírnictví a knihkupectví jsou moje slabá místa, ale naštěstí už jsem se naučila trochu ovládat a reálně se rozmyslet, jestli tu kupu věcí potřebuju :-D
OdpovědětVymazatTeda, spíš jsem si tam prostě zakázala chodit...
www.vevlnach.blogspot.cz
:-)) Nakonec, taky řešení:-)
VymazatMáš úžasný vkus! Taky hrozně ráda nakupuju takovéto chujovinky, ale většinou se nějak dokážu ovládnout a nekoupit to. Na Ali už radši vůbec nelezu :D Já zas mám doma gumu ve tvaru muchomůrky a to je tak roztomilé, že mi s ní bylo úplně líto gumovat :D :)
OdpovědětVymazatWantBeFitM
Moc děkuju Míšo. Já v tomhle ovládání moc nezvládám:-). Haha, tak to se nedivím, já gumuju zatím jen jednou makronkou a to ještě s těžkým srdcem:D
VymazatJa milujem papierníctva a všetky kancelárske potreby! Som veľmi rada, že v tom nie som sama :D
OdpovědětVymazatTHE NOELA
Neboj, je nás víc:-))
Vymazat