Tento víkend jsem se chystala na malostranské dvorky, ale nakonec mě přemohla paní Lenost a tak jsme se zašli s kamarádkou Míšou podívat na ty ,,naše'' kladenské.












Dvorky se v kladenském Podprůhonu otevírali již 35. a přiznávám se, já na ně zavítala poprvé (hanba mi). Většinou jsem byla v práci nebo se kryly s festivalem na Okoři, který je každoroční nutností (loni jsem teda nebyla, ale to jsem rodila tak mě to omlouvá:-))).







Dvorků bylo otevřených celkem 31 a musím říct, že někteří, ač nemají moc prostoru, tak si zvelebují zahrádky a dvorky naprosto úžasně a především s láskou.






O zajímavosti nebylo nouze, třeba některý věci jsem o Marge nevěděla...



A umělecká díla z houbiček na nádobí, různých přírodních materiálů nebo víček od Birelu...každej nápad se počítá, no ne?




Nesmrtelná a krásná Audrey...ta se mi líbila nejvíc, ale doma už jednu mám...


A zase ti naháči..nějak mě poslední dobou pronásledují:D...Ty ponožky....jo a a nepřipomíná vám ten nalevo Fantozziho?:-O



Tyhle se docela líbili Matymu, no nevím, zda by se u něj v pokojíčku vyjímala spíš ruka z neznáma, nebo plíce?:D


Co patří na dvorky po celém světe?? No přece kočky!




A co mýmu dítěti udělá největší radost?


Dvorky plných pokladů-a né jen tak obyčejných!






Prej ,,Plameňáci divnÝ ptáci''.


Na některé adrese jste si mohli obrazy a umělecká díla koupit, jinde vzít vizitku, protože nebyly k prodeji, ale jen výstavní.



V Amfietátru bylo každou hodinu k vidění jedno z představení Divadla Lampion a Městského divadla Kladno. K tomu jste si mohli dát něco dobrého k jídlu, pití nebo si zahrát ping pong:-).


Kladenské dvorky jsou festivalem umění, hudby a setkání pod širým nebem, tak to by bylo, abychom nezmokly jako slepice (Matyáše trápili od rána zoubky a nebyl zrovna sympaťák roku, ale přestal se nudit a kňourat, když nás viděl jak chvátáme, smějeme se, místy nadáváme a jsem promoklé na kost). Prostě legrace. A navíc jsem zjistila, že je můj make-up waterproof:-). Přesně takový okamžiky dělají naše životy těmi jedinečnými, krásnými a spontánními. Za pár let si vzpomeneme hlavně na to, jak jsme táhly kočárek s ročním Matyášem a smály se jak telata. Největší výbuch smíchu přišel, když jsme došli k autu, kde si nechala Míša deštník (přece ta předpověď nevyjde, když teď tak krásně svítí a hřeje sluníčko) a uvědomila si, že půjde celá mokrá (teď už) pod deštníkem k vietnamcum pro brambory:D.



Na výlety člověk nepotřebuje mít nabušenou peněženku. Zážitky, který na nich prožijeme nejsou o penězích, ale o lidech. Jde především o pohodu, klid a umět volný čas dobře a kvalitně zužitkovat...tak jsem si vzpomněla na perfektní den v Cambridge, kde nám ujel s Johy vlak :D


Mějte se krásně a prožívejte okamžiky a zážitky, které vám za to stojí a které vy sami chcete prožívat a dělají vás šťastnými!!

Pusu,
Vaše



















P.S. Děkuji Míše za fotky! Konečně mám nějaké, na kterých jsem taky:D. (Už aby uměl Maty vzít za ten objektiv).

Sorryjako, ale ta barevná kombinace?! <3. A navíc květinový vzor, alá vintage - ten já můžu. Byla to prostě láska na první pohled.


Doma mám spoustu sešitů, bločků, zápisníčků a deníků, většinou mám každý na jiné myšlenky...ale než do nich napíšu první písmenko, tak si náležitě plánuju a barvitě představuju, jak budou krásně (KRASOPISNĚ) popsané a (BÁJEČNĚ, né báječně-FANTASTICKY) pomalované.


Jako v módě, jsou papírenské radosti stejně trendy. Posledních pár let frčí bronzová, zlatá, pink gold, no zkrátka a dobře, je z čeho vybírat.


Nebyla kočka, tak vyhrál králík. Je tak rozkošnej (pssítulnej, vhodnej do domečku a k dětem), že by si zasloužil snad i výběh na zahradě, nezdá se vám?

V nejbližší době (no dobře, až konečně vystrnadím malýho i s postýlkou do vlastního pokoje) mám v plánu si všechny, opravdu všechny (uff, vážně všechny) tyhle krasavce seskupit a vymyslet tvořící a psací koutek. Po pravdě nemám ani stůl a židli (ale ten notebook na kolenou už není zrovna ideál), ale hlavně že mám tyhle krásný tužky, no ne? Číhejte na barevně sladěnou gumu, ach.


V koutku budu potřebovat taky nějaký pidi přehrávač na cédéčka. Jsem klasik.


Po celém tropickém dni, kdy jsem lítala za Matyášem, který je poslední dny jako neřízená střela (otázka pana doktora - zda ho nedávám na sluníčko, WTF, jak bych to asi zvládla aby byl celý den ve stínu), si jdu, s ručníkem na hlavě a dobrým drinkem v ruce (okurkovou limonádou, to jste čekali větší vodvaz co?:-)) poslechnout mojí milou SADE (mimochodem na ČT ART je zrovna její úžasnej koncert Bring Me Home) a pokreslit pár stránek (i když je mi jich líto:D).

No není to paráda? Podle mě, je hodně důležitý si každý den alespoň na chvilinku oddychnout, zastavit se a užít si toho krásnýho co nás obklopuje a hledat radost i v okurkový limonádě a obyčejný tužce, která je ořezaná.

Mějte se krásně a užívejte!

Vaše