Jak se nenechat otrávit aneb upíři mezi námi
S jarem se probouzí moje pradávná tvořící můza, která ovšem nejprve tkví v několika objednávkách na Aliexpressu. Tentokrát by se dalo říct, že jsem to skoro přehnala a budu tedy tvořit až se ze mě bude kouřit. Vy, kteří můj blog navštěvujete už nějaký pátek víte, jakou slabost mám pro různé zápisníky, sešítky a že si už třetím rokem píšu deník One line a day, do kterého připisuji zážitky (pár dní zpětně).
Poslední dobou, když si maluju, tak místo papíru používám listy ze starých knih, které mi přijdou originálnější a jsou mi celkově bližší. Pastelky, které jsem vám představovala ve svém malém domácím papírnictví, se bleskurychle krátí, dokonce bílá dospěla do stádia špačku, takže se chystám k dokoupení pár barev a bude se vesele kreslit dál.
Pokud mám špatný den, stačí počkat až Maty usne, vyndám si krabici (která je už spíš na dvě), uvařím dobrý čaj a pustím gramofon, je jedno zda moje milovaný Genesis, nebo nostalgicky naladěného, zamilovaného Lennona (a říkám si, zda by ta jejich true love s Yoko Ono přežila do dneška- a myslím, že spíš ne. Ale takovou složenou píseň s podobným textem by si rozhodně přála každá z nás, ne?).
Při tom svém malém tvoření se mi honí hlavou snad tisíce myšlenek, ale na blog o nich většinou nepíši, snažím se vyvarovat většině soukromých témat, ale nedávno jsme se s kamarádkou začaly bavit o ,,lidských upírech'' a tak mě napadlo, zda jste se s nimi taky již setkali? Mě vytanuli na mysli hned dva, které jsem ve svém životě poznala a po pár letech jsem je musela úplně vyškrtnout. Časem jsem si totiž uvědomila, že jsou to právě oni-zmiňovaní Upíři. Zažijete s nimi i hezké chvíle, ale to výhradně v případě, že jim jdete na ruku, v tom opačném si neustále na něco a někoho stěžují, nikdo jim není po chuti, vžívají se v pomlouvání, drbech a nepřejícnosti. Zakomplexovaní, závistiví, litují se a chodí si k vám postěžovat, zkrátka a dobře, svět je pro ně černobílý. Jak jim pomoci? To je bohužel nad lidské síly, jakmile totiž takovýmu upírkovi podáte prst, sežere vám i hlavu (a to myslím s nadsázkou vážně). Dokáží ve vás vyvolávat falešné pocity a začínáte se v jejich přítomnosti cítit špatně, bolí vás hlava a trápíte se jejich starostmi, protože je proti nim celý svět. Smutné je, že když vaší drahocennou energii vysají, dokáží si jí udržet jen chvilku. Zatímco vás tento ať partnerský nebo ,,kamarádský'' vztah nebaví, oni si stále hrají to své nešťastné blues.
Na pár svých rozhodnutí pyšná nejsem, ale toto k něm rozhodně nepatří. Každý za svůj život potkáme spousty lidí. Z některých se stanou dlouholetí přátelé, z jiných kamarádi. Náhodní známí, kteří kolem nás jen propluli, kolegové atd... a já můžu s upřímností říct, že jsem zažila skvělé zážitky, výlety, smutek, štěstí, legraci i trapasy. Znám jejich příběhy, (mnohdy až k neuvěření) a i když jsem spoustu z nich léta neviděla, s láskou na ně vzpomínám a těm upírů, kterým jsem dala Sbohem a šáteček přeji jen to dobré, je mi jich svým způsobem líto, ale mám se ráda a doufám, že se mi už vyhnou obloukem.
Na pár svých rozhodnutí pyšná nejsem, ale toto k něm rozhodně nepatří. Každý za svůj život potkáme spousty lidí. Z některých se stanou dlouholetí přátelé, z jiných kamarádi. Náhodní známí, kteří kolem nás jen propluli, kolegové atd... a já můžu s upřímností říct, že jsem zažila skvělé zážitky, výlety, smutek, štěstí, legraci i trapasy. Znám jejich příběhy, (mnohdy až k neuvěření) a i když jsem spoustu z nich léta neviděla, s láskou na ně vzpomínám a těm upírů, kterým jsem dala Sbohem a šáteček přeji jen to dobré, je mi jich svým způsobem líto, ale mám se ráda a doufám, že se mi už vyhnou obloukem.
A jak si tak ořezávám pastelky se svou pandou (tu činnost už od malička zbožnuju) a přemýšlím nad nesmrtelností brouka a říkám si, že bohatství netkví v penězích, ale o radosti a umění žít (to jsem pochopila samozřejmě už dávno). Každý den, když usínám, poslední dobou s plnou hlavou starostí (ohledně bydlení, práce, školky), si v hlavě vše zařadím (do těch správných šanonů) a usínám s pocitem štěstí a vymýšlím, co budeme dělat v následujících pár dnech. Jak bude Maty objevovat svět, jak se budu vztekat na psa, až se zase vyválí v nějakým en-óňu, jak zas upeču něco, co nebude nikomu chutnat, nebo že hned, jak se oteplí musím umýt a vyluxovat
Zastavme se a užívejme si všeho, co máme, protože zrovna ve chvíli, kdy se za něčím ženeme, nám mezi prsty proplouvá ten opravdový život, který je jen náš.
Možná právě proto, si píšu všechny své zápisníky, maluju si obrázky, vymýšlím koláže a schraňuju naše vzpomínky. Protože vše, co prožívám tolik miluju a ráda se vracím ke vzpomínkám, nejvíc do dětství, kdy pobíhám s dědou na zahradě...k tomu si pustím Waldu Matušku, vystřihuju si z časáků, kupuju si samolepky s infantilníma medvídkama a co je hlavní, starám se hlavně o sebe (nás).
...A tak....
Vaše
