Lepší dovolenou jsem si ani představit nedovedla. Anglii a všechno
spojeného s ní je mi milé. Chutná mi jejich jídlo, mám ráda zdejší krámky, kavárny, parky a především ty malé domky a staré budovy...
S Matyášem jsme za těch 14 dní procestovali širší okolí Welwynu. Do Londýna jsem se
tentokrát nechystala, protože londýnský metro a 3 měsíční mimino není zrovna stav ideál:-) (ačkoli taky na něj došlo). Tak jsme si udělali
celodenní výlet do Cambridge, kam s námi, jako průvodkyně jela
moje kamarádka Johy.
Historie, vůně a celkové kouzlo města mě dostalo. Cambridge je nádherné
univerzitní město, proto jsme se nejdřív prošli kolem kolejí, kde jsem si místy připadala jako v Bradavicích:-)
Když nahlídnete do oken některých budov, vidíte
prach v učebnách mísící se se svitem slunce, vysoký stropy, nebo
okouzlující, přímo obří knihovny (zřejmě s tou nejlepší světovou
literaturou).
Skoro všude potkáváte studenty, kteří zde mají různé letní brigády.
Na náměstí byl zrovna market, po ulicích stáli umělci, zpívali, tančili a
nám vyšlo krásný počasí...
Už byl čas k obědu, tak jsem si zašli na sushi. Je pravidlem, že jakmile si sednu k jídlu, tak se mi malej probudí, začne pobrekávat a nevím co má za problém, ale asi mě vidí
nerad jíst:D
Hlavním vyžitím jsou v Cambridge loďky, na kterých s vámi pluje námořník (většinou student) a celou dobu vám vypráví o historii univerzity a města. Tihle námořníci zpříjemňují i celou cestu městem, jelikož vás na plavby lákají:-) Moc jsem nepochopila, kam lákali nás s kočárkem - možná je v plavbě zahrnut i babysitting:D
Celý den jsme zakončili v nákupáku... Když jsme ho opouštěli, kočárek se prohýbal pod nánosem tašek. Na vlak to trvalo dobrou půlhodinku...strašně jsme se courali.
Taky jsme pak byli nuceni si zasprintovat...stejně nám vlak ujel...alespoň jsem si dala ještě muffina a steamer.
Matyáškovi se jízda vlakem moc líbila. Prvních 10 minut jízdy, se spolucestujícím rozhodl zpříjemnit. Všichni víme, jak příjemné je, zejména pro bezdětné lidi, když vaše dítě řve, jak když ho na nože berou. Obzvláště pak v dopravních prostředcích, obchodech a restauracích (byly doby, kdy jsem byla taky bezdětná). Většina lidí z toho nebohého vagonu jela z práce, takže nás pochopitelně naprosto milovali. Mladík, co seděl přímo naproti nám se držel za hlavu a bylo mi jasný, že by si ji nejradši utrhl a vyhodil z okýnka...(smůla kámo)
Chvíle jako jsou tyto vás nutí se zamyslet, takže jsem přišla na to, že děti dramatizují, nejen proto, že jsou malí a chtějí, aby si jich ostatní všimli, ale především nás chtějí ztrapnit.
Když se jim to podaří, začnou se tvářit nějak takhle...
A nebyla bych to já, aby cesta domů nebyla komická a trapná zároveň...Jako vždy jsem měla vybitý telefon, nákupák ve Welwynu, přes který se musí projít z vlakáče měl už vypnutý výtah a já musela projet s kočárkem celý 2 patra parkingu a jít domu pěšky (švagrová na mě čekala na parkingu, kam se ale bez zmiňovaného výtahu dostat s kočárkem nelze...leda byste byla Schwarzenegger a zvládla s kočárkem sejít 4 patra schodů).
Rychle vlítnu do pokoje, nakojím a Maty už spokojeně spí. Já se prohrabuju taškama a jsem spokojená a plná zážitků.
Zamilovala jsem se do Cambridge a už se těším, až sem příště pojedeme na loďku a sushi:-)
Díky Johy...
Je to krásné místo, kdysi dávno to bylo i první město, které jsem v UK navštívila a doteď nezapomenu na moment, kdy jsme vešly s kamarádkami v deštivém dni do teplé útulné kavárny s velkými koženými křesly a daly si horkou čokoládu. To je pro mě Cambridge.
OdpovědětVymazatJééé, to máš moc hezkou vzpomínku!
VymazatKdyž jsem byla v UK poprvé já, tak jsme jely (taky s holkama) za kámoškou, co tam v tu dobu měla volnej dům (ehm spíš obří vilu o kterou se starala) a my si tam týden užívaly. Jedly, pily, skákaly na trampolíně, smály se do tří do rána až jsme se málem počůraly, navštívily jsme Londýn, pár vesniček...No nejlepší dovča s holkama <3