Ta holka se furt hledá

Nedávno se mí dobří kamarádi (pár) bavili a kamarád utrousil poznámku ,,ta holka se furt hledá''. Souvislost, ze které to vyznělo byla milá a pravdivá (nebylo to směřované na mně). Pár dní na to jsem si na větu vzpomněla a zamyslela se nad ní...
Hledám se od doby, co pamatuju. Nejdřív jsem chtěla hrát na klavír, pak jsem chodila pár měsíců do skauta, jindy byla zas zapálenou milovnicí softballu či keramiky. Měnila jsem styly oblečení, účesy, barvy vlasů (článek ZDE) i styl hudby. Do dnes ani nevím, jestli je lepší mít dům nebo byt (v mém případě by byl nejlepší karavan), kočka nebo pes (obutá neobutá, učesaná neučesaná) - prostě nevím!
Každé období života nám něco přinese a odnese, někdy jsou to hezké věci, jindy naopak ty horší a i nejhorší. Vždycky si ale říkám, že nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být hůř a vím, že se v životě dá všechno zvládnout, nebo spíš musí (to mi říkávala babička-,, musíš, Gábinko, prostě musíš!''). Když se podívám do hloubky své stálosti a rozhodnosti nerozhodnosti, tak být tou rozpolcenou bytostí mi vyhovuje. V hlavě se mi honí tisíce myšlenek a nápadů a těším se z toho, že se s nimi budu do budoucna dělit s Matyáškem a doufám, že z něj vyroste bohém se stejnou střeleností jakou mám v sobě já (klidně o kapku menší:D). Mám ráda ,,svůj'' bláznivej svět, ve kterém jsou lidi, kteří mě mají rádi a berou mě i se všemi nectnostmi. Každý, když se narodíme, dostaneme do vínku něco jiného a je potřeba ty svoje odlišnosti respektovat a i když jsou pro nás nepochopitelné, tak je neodsuzovat. Každý jsme jiný a tím je ten svět krásnějším a ojedinělým.

Nejsem stálá? Hledám se?
Poprvé v životě zkálopevně vím, že jsem se našla definitivně, naplno a napořád, a to v roli MÁMY. Je to tím nejpřirozenějším a nejkrásnějším, čím můžu být a jsem za to vděčná. Ať, když se ta moje láska probouzí s růžovýma tvářičkama a něžně mrká, směje se, nebo když ho něco trápí, pláče nebo se vzteká. Když ho něco naučím a vidím, jak se rozvíjí a že se jeho čistá duše raduje a nezná (zatím) těžkost bytí a smutek...TO JE NEJVÍC...nezažila jsem nic krásnějšího a dokonalejšího!

Nechci se jednou probudit a říct si, že jsem nic neprožila, že jsem nemilovala, že jsem nedělala věci s intezitou, radostí a odhodláním. Chci se probudit, vzít si na sebe bačkory s jednorožcema kočkama, uvařit si kafe, kouknout do zrcadla kde uvidím totálně vrásčitou babičku, které každá její vráska bude připomínat etapu jejího života. Všechny ty trapasy, prokecaný a protančený noci, slzy, smutek, lásky, rodičovství, skvělý a divný lidi, co měla možnost za celej svůj život potkat, všechny ty dny, noci a zážitky, které prožívala naplno.



♥♥♥ Možná by se teď slušelo poděkovat člověku, který mi vždy podpořil, zalíval a staral se o ten můj svět! Díky dědo, mami  a babi♥♥♥!



Vaše,















Jste skvělí! Děkuju za Vaše komentáře ♥