Den jako každej jinej

Venku už se stmívá a já došla s mojí tlupou domů. Celý den jsme byli venku a já doteď hrabala listí na zahradě.
Dnešek nebyl ničím zvláštní, snad jen tím, že od rána intenzivně svítilo sluníčko. Začíná dost přituhovat a líbí se mi, že jinovatka drží celý den na místech, kam slunce nedosáhne. Nemohla jsem si odpustit vzít foťák a fotit přicházející zimu.

Letos mi přijde, jako když je v mým životě všechno poprvé. Léto, podzim i přicházející zima bude jiná. Těším na Vánoce. Cítím, že to budou takový ty opravdový Vánoce. První od dob, kdy jsem byla malá holka. Maty bude koukat na světýlka a rozbalovat svoje první dárečky. Jelikož rád trhá noviny, tak myslím, že se mu bude rozbalování líbit nejvíc (asi jako kočičkám, ty mají taky největší radost z papírů, krabic a dárky je moc neberou:-)). Ale dost o Vánocích, na ty je ještě dost času...
 Mám ráda tyhle pozdní podzimní večery, kdy jste rádi, že přijdete do teplého domova a s červenýma tvářema ze sebe vysvlíkáte všechny ty otravný vrstvy. Dávám kočárek dovnitř a doufám, že vydrží ještě tak 20 minut spinkat. V rychlosti zatápím v kamnech a vařím si čaj.



Čaj už mám skoro vypitej a to moje kukadlo se budí, takže mě čeká další směna:-)



Hezké pondělí,